Střepy na zemi, všechna okna vytlučená, vybydlené místnosti starého bytu rodiny Augustovy a posprejované zdi, kde nápis „utečte“ přesně vypovídá o stavu objektu. V sobotu se lidé při dni otevřených dveří památek mohli po mnoha letech podívat do bývalé Augustovy tiskárny v Litomyšli. „Překvapilo mě, jak je dům zničený,“ litoval starší muž, který v tiskárně kdysi pracoval.

Během několika let se ale má bývalá tiskárna proměnit v galerii a nový kulturní stánek pro setkávání lidí v Litomyšli. „V centru města je to takový vřed. Historik umění Michal Šimek ale chystá zajímavý projekt a diskutujeme o spolupráci s městskou galerií. Má slušné kusy malíře Julia Mařáka,“ uvedl starosta Radomil Kašpar.

Muzeum i dílny

Objekt patří v současné době pražské společnosti Caluma, která se podle rejstříku věnuje inženýrské činnosti. „Jednáme se společností Caluma a hledáme řešení, aby se obnova historického domu podařila. Hnacím motorem je tady vybudovat galerii litomyšlského rodáka a malíře Julia Mařáka. Dispozice místnosti v tiskárně je skvělá pro galerii, výstavní síň, která by fungovala jako muzeum Mařákova díla. Vznikne i prostor pro výtvarné dílny, aktivity pro rodiče s dětmi. Chceme, aby tiskárna ožila a něco se tady dělo,“ přiblížil záměr historik umění Michal Šimek.

Místnosti jsou zničené, zdi plné nápisů, okna rozbitá… Podpis vandalů je devastující. Rekonstrukce nebude snadná. „Kdyby se podařila do pěti let, bylo by to skvělé. Jsme ale na začátku, musíme zjistit, v jakém je budova stavu, jakou podobu dostane. Vše musí schválit, úřady a památkový ústav a to zabere několik let. Jde nám nyní o to, aby dům přestal chátrat. Nejvyšší čas začít ho měnit,“ dodal Michal Šimek.

Železnice na zahradě

V minulosti v objektu byla především tiskárna a později kartonážka, ale v 60. letech i družina a dílny litomyšlské základní školy. Budova jako tiskárna sloužila s různými majiteli až do roku 1997. Od toho roku je ale dům prázdný a bez využití. Přitom jde podle historiků o ojedinělou stavbu.

„Vladimír Augusta zařídil definitivní podobu domu v roce 1911. Byla to na svoji dobu pokroková stavba, uvnitř jsou stropy se železobetonovými nosníky. To bylo tehdy v celém okrese něco úplně nového, dělaly se zátěžové zkoušky, fotilo se to, odkládala se kolaudace. Augusta se ale nebál experimentovat a jak je vidět, vše se v pořádku dochovalo až do dnešní doby,“ řekl Michal Patrný z Národního památkového ústavu.

Na zahradě tiskárny je také vidět krátká železnice, po které se vozil materiál na rampu. Součástí tiskárny je rovněž klenutý sklep pod zahradou, který bude možná v budoucnosti přístupný veřejnosti.

Ilustrační foto.
V Hřebečském tunelu nejdou světla, je zavřený

Augustova tiskárna v datech
1493 – První písemná zmínka, kdy byl jejím majitelem Matouš Soukeník.

1852 – Tiskárnu převzal Antonín Augusta, který v 19. století vydal druhé vydání Babičky Boženy Němcové i další její díla v sebraných spisech. Tiskl tady i Jan Neruda.

1889 – Tiskárnu převzal Vladimír Augusta a pod jeho vedením začal podnik vzkvétat. Vladimír Augusta byl také posledním z majitelů, který objekt přestavěl. V roce 1911 nechal na stávající objekt na straně ke kostelu přistavět tři podlaží. V roce 1922 byla tato část rozšířena ještě o místnost pro elektrický sázecí stroj a východní křídlo tiskárny tak získalo dnešní podobu.

1949 – Tiskárna byla znárodněna.

1963 – V budově se nacházela družina a školní dílny.

1969 – Obnovení tiskárny.

1997 – Tiskárna zanikla a budova byla vyklizena.