Mezinárodní den žen je považovaný za trošku zprofanovaný svátek. Někteří ho vnímají jako komunistický přežitek, jiní ho odsuzují za to, že to byla jen chlastačka a že stejně to bylo více o mužích než o ženách. Nebylo výjimkou, že se chlapi v továrně namazali, pak přišli domů, nafackovali manželce a bylo po svátku. Všechno se dá zneužít.
Vzpomínám na jednoho pana faráře, který byl silný antikomunista, ale o tomto svátku říkal, že je jediný, který se jim povedl a který si náramně pochvaloval. Jak říkával, církev římskokatolická je spíše „ženskokatolickou" a kolem každého kostela a fary se točí hodně žen, které v provozu farnosti pomáhají. A on si nemůže  pamatovat, kdy má která žena narozeniny nebo svátek – tak je na 8. března všechny svolal, udělal pro ně pohoštění, rozdal kytičky a dárečky a měl pak celý rok klid.
Ani mně tento svátek nevadí. Svátky mám rád a ženy také. A tak se mi to jeví jako dobrá kombinace. Žen si také vážím a obdivuji je. Před časem jsem se fotil pro lifestylový časopis Marie Claire. Zajímavé na tom bylo, že jsme se s několika dalšími muži fotili v dámských červených lodičkách. Smyslem celého projektu bylo, abychom alespoň na chvíli zkusili „nastoupit do lodiček" a symbolicky přepluli na opačnou stranu, tedy ženskou –  a upozornili na to, že ženy i v dnešní době vydělávají o čtvrtinu méně toho, co muži, a každá druhá žena v naší vyspělé společnosti zažila domácí násilí. Musím říct, že udržet se před fotoaparátem v lodičkách na nohou  pro mě byla pořádná fuška. Zjistil jsem, že se ženám po tomto světě vůbec nechodí lehce. A proto před Vámi, dámy, smekám. A nedejte se ponižovat! Hezky si    svůj svátek užijte! ZBIGNIEW CZENDLIK