Nejde vždy jen o to zvládnout správně kroky, ale také se pobavit a naučit se mnohé ze společenského chování. „Dávám mládeži za úkol předvést nějakou situaci, oni ji předvedou i s chybami. Kolikrát se z toho stane celkem zábavná záležitost. Pak jim vysvětlím, jak by to mělo být správně. Učíme se takto, jak se chovat při příchodu do společnosti, kdo má společenskou přednost, jak se chovat v restauraci, bavíme se o oblečení nebo jak zacházet s mobilem," vysvětlil učitel tance Jan Bílek.

Podle osnov

V kurzu se mládež učí základní společenské tance, jako je waltz, cha-cha, jive, polka. Vyzkouší si blues a tango nebo i méně známé tance jako sambu, mambo a rock and roll. „Jsem členem Svazu učitelů tance, takže dodržuji, řekněme, jakési osnovy. Říkáme tomu světový taneční repertoár," dodal taneční mistr.

Který tanec vede?

Na tom se v kurzu asi těžko shodnou. Každý má své nej. Podle Jana Bílka je oblíbená cha-cha i kamarádský jive. Naproti tomu někdo má raději waltz, který je více romantický a, jak se říká, tělo na tělo. „Někdo se víc stydí, jiný zase rád tančí s dívkou v náručí," míní Jan Bílek.

Nostalgie pro rodiče

Na jednotlivé lekce se často přijdou podívat rodiče, zejména pak maminky. O prodloužených lekcích a hlavně také během lekce závěrečné mají možnost si se svými dětmi sami zatančit. Nezřídka si vzpomenou na své taneční. „Je to paráda, líbí se mi to. Zavzpomínala jsem si, jaké to bylo, když jsem kdysi chodila do tanečních já. Rozdíl ani nevidím, připadá mi to stejné. Všichni jsou krásní. Tance se také nemění, cha-cha, jive. My jsme se učili to samé," prozradila Jana Kaurová, maminka jedné z frekventantek tanečních kurzů. (jš, rz)

Taneční jsou vlastně jakýsi „řidičák" do společnosti

JAN BÍLEK je učitelem tance už třicet let.

Ústí nad Orlicí – O tanečních kurzech jsme si popovídali s tanečním mistrem JANEM BÍLKEM z Ústí nad Orlicí.

Kolik let  kurzy vedete?
Onehdy jsem to počítal, už to bude kolem třiceti let. Začínal jsem brzo. Jako mladý, hned po konzervatoři.

Můžete porovnat, jak se změnil zájem o taneční kurzy před třiceti lety a dnes?
Jeden čas  zájem trošku ubyl. Lidé nechodili tančit, byli spíš uzavřenější. Pak začali chodit jenom na zábavy, kde  stačilo jen se trochu napít a tancovali kluci s klukama a holky s holkama. Teď už se zase vrací doba, kdy snad pochopili, že i tento druh komunikace je důležitý.

Vedete kurzy jak pro mládež, tak i pro dospělé. Je rozdíl v jejich výuce?
Mládež je bezesporu živější, temperamentnější a když je ukázněná, tak se hezky učí, protože ještě nejsou „zkažení".  Dospěláci už přicházejí s různými návyky, takže je v úvodních lekcích musíme také někdy i něco trochu odnaučit a přeučit.

Můžeme u nás v České republice mluvit o, řekněme, fenoménu tanečních? Je tu silná tradice?
Česko, Slovensko a ještě k tomu i Polsko, to jsou v podstatě jediné státy, kde se tanec tímto způsobem učí. Tedy takovou formou, kde se sejde hodně lidí, je velký počet tanečníků, kde je to i formou zábavy. Všude jinde ve světě taneční kurzy existují v podstatě jen jako malá skupinka lidí, nebo se lidé jdou za učitelem tance učit individuálně. Ale taková masová záležitost, jako je tady u nás, tak to jsme ve světě skutečně rarita.

Řekněte, je to tak, že děvčata se do kurzu hrnou, kdežto chlapce sem musí maminky téměř dovléci?
Na to se ptám vždycky na úvodní lekci a chlapci i děvčata mi do mikrofonu veřejně odpovídají. V podstatě mě vždycky překvapí, že chlapci se chtějí sami naučit tancovat a v kurzu se snaží. Muž ve společnosti už zase začíná být víc vidět a myslím si, že chlap, který umí tančit, to má v životě o něco jednodušší. Jsou mezi partnerkami oblíbenější.

Myslíte, že tedy mladí muži berou taneční jako svůj kapitál do budoucnosti?
Já říkám, že taneční jsou řidičák do společnosti. Jako se učíme s počítačem nebo řídit auto, tak tohle je podobné. Umět tančit patří podle mého názoru ke všeobecnému vzdělání.

Co máte na výuce nejraději?
Mám rád, když jsou mladí lidé komunikativní, mají smysl pro humor,  když si umí udělat legraci i sami ze sebe a nejsou uražení, když je opravuji. (jš)