Od šestnácti minut do půl hodiny věnuje dennímu dojíždění sedmatřicet procent lidí. Za hranicí třiceti minut už počet zaměstnanců cestujících za prací rapidně klesá. Více než dvě hodiny obětuje každodennímu dojíždění jen 1,4 procenta lidí.
Pracovní mobilita, spojená s ochotou obyvatel Pardubického kraje trávit nezanedbatelnou část dne v autě, vlaku nebo autobusu, se za posledních několik let změnila. Ovlivňuje ji nezaměstnanost, která je ale aktuálně rekordně nízká, výše mezd i pracovní podmínky.

Výjimkou už nejsou společnosti, které pro zaměstnance zajišťují bezplatnou dopravu ve spádovém území. „Dojíždím od nás z vesnice do sousedního Lanškrouna. Autobus máme zadarmo, takže ušetřím. Práce v obci není, tak jsem ráda, že jsem našla zaměstnání jinde,“ řekla žena středních let, která na zastávce spolu s dalšími čekala na autobus.

Společnost Schaeffler, která v Pardubickém kraji provozuje dva výrobní závody, v Lanškrouně a Svitavách, nabízí svým zaměstnancům možnost využít svozové autobusy ze směrů Česká Třebová, Výprachtice, Moravská Třebová, Radiměř, Hradec nad Svitavou a Svitavy.

Společností, které svým pracovníkům nabízejí možnost bezplatné dopravy či jim na dojíždění do zaměstnání přispívají nebo poskytují slevy, je v Pardubickém kraji víc. „Jezdím do Pardubic do Foxconnu. Na dopravu nám přispívají. Kdybych dojíždět nemusel, byl bych radši, ale u nás ve vesnici není práce,“ konstatoval mladý muž z Pardubicka.
Nutnost dojíždění do zaměstnání není ve všech částech Pardubického kraje stejná. Pro obyvatele obcí v okolí krajského města je možnost cestování za prací snazší.

Za hranice kraje

Horší to mají obyvatelé Králicka nebo Moravskotřebovska, kde je nezaměstnanost vyšší než jinde v Pardubickém kraji. Do lokalit, které nabízejí možnost zaměstnání, je to daleko. Proto část z nich volí dojíždění do vzdálenějších míst nebo dokonce až za hranice kraje.

„Dojížděl jsem do Hlinska. Práci tam mám lepší než tady, lepší podmínky a lépe placenou. Bylo to ale moc časově náročné“ řekl pětapadesátiletý Milan, který původně bydlel v Moravské Třebové. Po čase vyměnil dojíždění za ubytovnu, do Třebové se vracel na víkendy.

Nedávno se rozhodl, že se za prací přestěhuje. „Vedení podniku mi nabídlo pomoc při získání bydlení, tak jsem zvedl kotvy,“ dodal.