Rádi přivítáme vaše další příspěvky, které je možné posílat na e-mailovou adresu encyklopedie.VC@denik.cz.

Písmeno J (pokračování)

Jelenská Jiřina

Česká herečka se narodila 21. 12. 1942 v Horním Jelení na Pardubicku jako Jiřina Vašků. Herecký pseudonym pro ni později vymyslel její spolužák, novinář Rudolf Křesťan. Byla výraznou osobností oblastních divadel a největší část svého aktivního života strávila jako členka souboru dnešního Klicperova divadla v Hradci Králové (1978 – 1998), kde odehrála 22 sezon v pozoruhodných rolích (např. Harold a Maud, Ženitba). Poslední angažmá jí nabídla činohra Východočeského divadla Pardubice, kam společně s manželem Václavem Duškem nastoupila v roce 1998. Zde se do paměti zapsala mj.  rolemi v představeních Hello, Dolly!, Krvavá svatba, Čarodějky ze Salemu, Revizor, Její pastorkyňa nebo Ten, kdo utře nos.

Ve filmu  vytvářela komediální postavy starších otravných či dobrosrdečných žen.  Příkladem jsou filmy Zdeňka Trošky: v Botě jménem Melichar (1983) byla učitelkou Květou, v trilogii vesnických komedií Slunce, seno… (1983, 1988 a 1990) manželkou předsedy JZD Rádla (Miroslav Zounar). Svoje herectví výrazně předvedla v rozhlase či televizních inscenacích. Z televizních seriálů je nejznámější  postava špatné kuchařky Stely v Moskalykových Četnických humoreskách (1997, 2003 a 2005).

Jiřina Jelenská zemřela 27. 3.  2007 v Hradci Králové ve věku nedožitých pětašedesáti let.

Jelínková Ludmila

Rodačka z Pardubic (nar. 11. 9. 1957) přeplavala jako první československá žena kanál La Manche.  3. 8. 1988 v jedenatřiceti letech na to z anglického Doveru do francouzského Callais potřebovala deset hodin a 28 minut. Byl to lepší čas než čtyři předcházející pokusy mužů – Františka Venclovského (1971 – 15:16 hodin a 1975 –  13:42, oba pokusy opačným směrem, z Francie do Anglie) a Jana Nováka (1974 – 13:27 a 1975 – 12:45). Její absolutní čas překonal až v roce 2004 David Čech (9:45) a při obou svých pokusech Yveta Hlaváčová (2005 – 8:43 a 2006 – 7:25:15). Lídu Jelínkovou (za svobodna Rýznerovou) na rekordní pokus připravoval pardubický trenér Michal Štěrba.

Je absolventkou sportovní plavecké ZŠ v Pardubicích, tamtéž odmaturovala na Střední škole elektrotechnické. S plaváním začínala v Dynamu Pardubice pod vedením trenéra Miroslava Švece. Specializovala se na tratě 100 a 200 m motýlek a dostala se až do reprezentačního družstva v bazénovém plavání.

Po mateřské dovolené se začala věnovat dálkovému plavání, byla členkou oddílu TJ VCHZ Pardubice. V letech 1984 až 1988 pětkrát vyhrála Český pohár v dálkovém plavání, získala několik titulů mistryně republiky na tratích 5, 10 a 20 km, dvakrát startovala v tehdy nejvýznamnějším světovém závodě dálkových plavců Capri – Neapol na 33 km. V rámci přípravy na kanál La Manche plavala v dubnu 1988 v pardubickém 25metrovém bazénu 40 km a čas 10:438:01 hod. je dodnes platným českým rekordem.

S manželem Petrem mají syny Petra (1978) a Tomáše (1982) a dvě vnoučata Anetu a Martina. Od roku 1977 bydlí v Mikulovicích.

Jeriová Květa

Úspěšná běžkyně na lyžích se narodila 10. 10. 1956 v Zálesní Lhotě. Věnovala se krasobruslení a gymnastice, nakonec  dala přednost běhu na lyžích. Začínala v Sokole Studenec, později přešla do RH Jablonec nad Nisou a deset let byla členkou reprezentačního družstva (1974 – 1984). Jejími trenéry byli Ilja Matouš, Bohuslav Rázl a Zdeněk Ciller.

Na zimních olympijských hrách v Lake Placid (1980) získala bronzovou medaili v běhu na 5 km, o čtyři roky později na ZOH v Sarajevu tuto medaili obhájila a navíc přivedla naši štafetu na trati 4 x 5 km výtečným finišem (byl dlouhá léta součástí znělky televizního zpravodajského pořadu Branky – body – vteřiny) do cíle na druhém  místě. Další bronzovou medaili má z mistrovství světa v Oslu (1982 – 10 km). Vyhrála devět závodů Světového poháru, třikrát skončila v celkové klasifikaci této významné soutěže třetí (1981, 1982, 1983) a jednou čtvrtá (1984).

V roce 1984 vyhrála prestižní anketu Nejlepší sportovec ČSSR. V anketě Lyžař století, která byla vyhlášena v listopadu 2003, skončila čtvrtá za Jiřím Raškou, Kateřinou Neumanovou a Pavlem Plocem  před pátým Alešem Valentou.  S aktivní činností skončila v osmadvaceti letech hned po sarajevské olympiádě.

Dálkově vystudovala Pedagogickou fakultu v Hradci Králové, státní závěrečné zkoušky z aprobace zeměpis – tělesná výchova složila v roce 1981 a pak učila na gymnáziu v Litoměřicích. Je členkou Výkonného výboru Českého olympijského výboru a pracuje ve vedení Klubu fair play.

Jejím manželem je bývalý vynikající veslař Zdeněk Pecka (bronzové medaile z letních olympiád v Montrealu 1976 – párová čtyřka a v Moskvě 1980 – dvojskif). Mají spolu dvě dcery Květoslavu (nar. 1985 – vystudovala medicínu) a Zdeňku (nar. 1988 – vystudovala práva).

Jesličky

Divadlo, které funguje při hradecké Základní umělecké škole Na Střezině. Kromě školních souborů v něm působí ještě několik dalších ochotnických divadelních skupin. Jsou sestaveny převážně z vlastních odchovanců školy a také z dalších příznivců divadla. V sále pro asi 120 lidí se hrají dvě až tři představení týdně. Založil ho dramatik, spisovatel, režisér, výtvarník, pedagog, cestovatel Josef Tejkl. Právě cestování, přesněji hory se mu bohužel  4. 4. 2009 staly osudnými. Zemřel ve věku 56 let na Králickém Sněžníku. Jesličky si po jeho smrti změnily  svůj název. Ten nový zní – Jesličky Josefa Tejkla.

Jestřebí hory

Devatenáct kilometrů dlouhý zalesněný hřeben je součástí Žacléřské vrchoviny s nejvyšším vrcholem Žaltmanem (740 m). Na vrcholové skalce stojí od roku 1967 čtrnáctimetrová  železná rozhledna s panoramatickým výhledem na Krkonoše, Rýchory, Vraní hory, Soví a Javoří hory, Teplicko-adršpašské skály, Broumovské stěny, Úpicko, Hronovsko a při troše štěstí jsou k vidění můžete i Orlické hory, Kralický Sněžník, Zvičina, Kumburk a Trosky.

Jde o území s jedinečným přírodním bohatstvím, historickými a kulturními památkami. Po délce celého hřebenu se táhne obranná linie bunkrů z období II. světové války. K vidění je řada menších pěchotních srubů, z nichž některé jsou rekonstruovány. Nedaleko se nachází jeskyně loupežníka Lotranda.

Značené turistické trasy a cyklistické stezky mají napojení na Polsko. Vyhledáváná je osada Paseka s několika renesančními chalupami známá již od roku 1748 a oblíbená Jestřebí bouda.

Jičín - město pohádky

Pohádkový festival, o jehož vzniku se rozhodlo 6. listopadu 1990 v malé zasedačce ONV Jičín a zásluhou občanské společnosti, složené hlavně z řad pedagogů,se koná od léta 1991.

Pětidenní akci uvádí pohádkový průvod a při samotném zahájení festivalu  starosta Jičína předává klíče od bran dětskému parlamentu. Pak už město  až do neděle patří dětem, pohádkovým zákonům, hrám, dílničkám, divadlu, vystoupení dětí i dospělých, koncertům,  i přednáškám a sympoziím. Festival je také místem setkání se slavnými. Prvním hostem festivalu byl herec a jičínský rodák Zdeněk Řehoř. V dalších letech přijeli Jaroslav Hutka, Marie Kubátová, Radek Pilař, Zdeněk Svěrák, Marta Kubišová,Vladimír Komárek, Sváťa Karásek, Eva Pilarová a mnoho dalších známých tváří.

Pohádkový festival má svého patrona, kterým je herec Jiří Lábus. Letošní ročník bude mít téma Pelíšek, pelíšky a pelášení a začne 10. září.

Jilemnický Peter

Slovenský spisovatel se narodil v 18. 3. 1901 v Kyšperku, což je dnešní Letohrad. Zde chodil do měšťanské školy, později i v Červené Vodě. Začal studovat Střední zemědělskou školu v Chrudimi, ale maturoval na učitelském ústavu v Levicích. Absolvoval  dvouleté studium na Státním ústavu žurnalistiky v Moskvě. Začal pracovat jako učitel, později byl redaktorem ostravské Pravdy. Po II. světové válce se dal na politiku a jako člen KSČ zastával několik řadu funkcí (poslanec, kulturní atašé v Moskvě). V jeho tvorbě je znatelné silné sociální cítění, autobiografické prvky a politické názory (např. Kompas v nás, Vítr se vrací). Zemřel 19. 5. 1949 v Moskvě.

Jinolické rybníky

Jedna z nejvyhledávanějších lokalit Českého ráje. Nedaleko Jičína, v údolí mezi Javornickou loukou na severu a Prachovským hřebenem na jihu, je soustava tří rybníků. K rekreaci slouží největší Oborský (rozloha 11,4 ha) a střední Němeček (5,2 ha). Jsou zde veřejná tábořiště, autokempy a chatové osady. K rekreaci se naopak nevyužívá rybník Vražda (2,1 ha), který je – včetně vlhké louky na jihozápadním břehu – chráněn  jako přírodní památka. Do Jinolic je možné se dopravit vlakem, ze železniční stanice vás k rybníkům zavede modrá turistická značka. Zdejší tábořiště jsou ideálním výchozím místem pro túry do Prachovských skal a celého Českého ráje.

Jirásek Alois

Český prozaik, dramatik a tvůrce historického realistického románu se narodil 23. 8. 1851 v Hronově v rodině drobného živnostníka. Měl osm sourozenců – starší Helenu, Josefa a Emílii, mladší Rudolfa, Žofii, Boženu, Adolfa a Antonína.

Studoval na německém gymnáziu v Broumově (1863 – 1867), později na gymnáziu v Hradci Králové (1867 – 1871). V Hradci Králové bydlel na Velkém náměstí, což připomínají pamětní desky na domech čp. 132 a čp. 20. Dne 18. 4. 1918 byl jmenován čestným občanem města a od tohoto roku nese jeho jméno park u soutoku Labe s Orlicí. Měl velký talent pro malířství, ale  rozhodl se pro historii. Tu vystudoval na pražské filosofické fakultě (1871 – 1874) a čtrnáct let učil zeměpis a dějepis na gymnáziu v Litomyšli.  Zasloužil se o to, že se toto město  stalo mimopražským kulturním centrem, a pobyt v tomto kraji ho inspiroval k jeho literární tvorbě. V Litomyšli nese jeho jméno gymnázium a v roce 1959 mu  tam odhalili pomník.

Později Jirásek přesídlil do Prahy, kde rovněž vyučoval na gymnáziu a v této době napsal většinu svých velkých románů. Jeho dílo kopíruje časové období od mystických dob (Staré pověsti české) až po 19. století. Zabýval se zejména husictvím (Mezi proudy, Proti všem, Bratrstvo, Husitský král, Z Čech až na konec světa, V cizích službách), dobou pobělohorskou (Temno, Psohlavci, Skaláci, Skály)  a osvícenstvím a národním obrozením (Na dvoře vévodském, Poklad, F. L. Věk, U nás). Vděčným tématem filmařů se stala „litomyšlská" povídka Filosofská historie. Nesčíslně dramatizací se dočkala jeho nejznámější hra Lucerna. K Jiráskovým dalším divadelním hrám patří Vojnarka a husitská trilogie Jan Hus, Jan Žižka a Jan Roháč, která byla zfilmována.

Po roce 1915 trávil hodně času ve svém rodném Hornově. V květnu 1917 stál spolu s Jaroslavem Kvapilem v čele Manifestu českých spisovatelů; text si kladl za cíl přimět české poslance k hájení národních zájmů. 21. prosince 1918 vítal projevem na Wilsonově nádraží v Praze prezidenta T. G. Masaryka při jeho triumfálním návratu do vlasti. Po vzniku Československa zvolili Aloise Jiráska do Národního shromáždění. Pro léta 1920 -1925 byl zvolen senátorem za pravicovou Národní demokracii. V politice působil až do své nemoci, která mu znemožnila i psát. Čtyřikrát byl navržen na Nobelovu cenu za literaturu – v letech 1918, 1919, 1921 a 1930. Zemřel 12. 3. 1930 v Praze.

Jiráskův Hronov

Přehlídka amatérského divadla se zahraniční účastí byla založena v roce 1931 na počest nedožitých osmdesátých narozenin místního rodáka, spisovatele Aloise Jiráska. Od té doby existuje nepřetržitě a je nejdéle trvajícím amatérským festivalem na světě. Hlavní část programu tvoří nejlepší představení ochotníků z krajských a celostátních přehlídek, doplněná úspěšnými inscenacemi souborů ze zahraničí. Na festivalu jsou zastoupeny všechny divadelní žánry, nejen klasické činohry, ale i pohybová, loutková, experimentální či studentská divadla a divadla malých forem.  Po celém městě současně probíhá doprovodný program, který nabízí řadu koncertů, nesoutěžních inscenací, netradičních show a programů pro děti i celé rodiny. Přehlídku doplňují  výstavy, vzdělávací semináře či diskusní kluby. Závěr festivalu vždy zpestří komponovaný ohňostroj.

Jiráskova chata

Turistická chata s rozhlednou na Dobrošově v nadmořské výšce 624 metrů asi tři kilometry od Náchoda. Původně tady byla díky sbírkám a darům od veřejnosti v roce 1895 postavena útulna s šestimetrovou rozhlednou. Brzy však z kapacitních důvodů přestala vyhovovat a v roce 1912 bylo rozhodnuto o výstavbě nové chaty podle plánů architekta Dušana Jurkoviče. Základní kámen byl kvůli první světové válce slavnostně položen až o devět let později u příležitosti 70. narozenin spisovatele Aloise Jiráska. Do základů byla uložena listina Aloise Jiráska s textem: „Buď požehnána, chato milá, stůj pevně v bouřích všech. Rozhled z Tvé výše na krásný kraj je utěšený. Ale buď také vždy šťastný ten krásný, rodný můj kraj i jeho lid!" Na slavnost přišly tisíce lidí a většina z nich s sebou přinesla v batohu cihlu na stavbu nebo přispěla drobnou finanční částkou. Zisk byl použit k zahájení stavby. V roce 1923 byla chata slavnostně otevřena.

Postupem let přibylo hospodářské stavení a letní veranda, byl zaveden vodovod i telefon. V roce 1937 chata sloužila československé armádě jako pozorovatelna. Po skončení války zde  Klub českých turistů (KČT) vybudoval  ústřední topení, ale už v roce 1950 stát vlastnictví chaty turistům bez náhrady odebral. Poté se zde vystřídalo několik majitelů, objekt chátral a v 90. letech byl uzavřen úplně.

Do vlastnictví KČT se chata vrátila po roce 1995, byla celkově zrekonstruována a pro veřejnost slavnostně otevřena 14. 9. 2002. V současnosti nabízí návštěvníkům ubytování, stravování ve stylové restauraci i vyhlídku z 24 metrů vysoké rozhledny, na jejíž vrchol vystoupáte po 99 schodech. Jiráskova turistická chata s rozhlednou je zapsána na seznamu chráněných kulturních památek České republiky.