DANIEL DOSTRAŠIL
správce sboru jednoty bratrské, Ústí n. O.
Dan Dostrašil
V pondělí jsem si na onu věž vylezl a s nadšením si prohlížel nádhernou fasádu Domu U Rytířů. Na rozdíl od „ufonské" Kociánky a „koncentrákového" Pernera tahle rozhlednička je tu jen na léto (asi atrakce pro hosty Smetanovy Litomyšle) a podle mých informací stála jen 250 tisíc (město mělo přispět 20 tisíc).
Umění a umělci potřebují vytvářet něco nového a zpravidla jsou většinou nepochopeni. Litomyšl si dovoluje dát umění prostor:  Zoubkovi naháči v zahradách, podzemní betonová modlitebna církve bratrské, Perská věž na náměstí… Já tomu fandím. A reptalové si časem zvyknou a ještě začnou být na své „rarity" pyšní.

HANA CHVÁTILOVÁ
ředitelka ZUŠ Petra Ebena, Žamberk
Hana Chvátilová
Umění má provokovat, vybízet k přemýšlení a aktivitě. To se stalo i v Litomyšli.  Moje stanovisko je jednoznačné. Jsem pro moderní umění včetně provokativních výbojů. Umění totiž přirozeně odráží dobu a život v ní. Jak žijeme, přemýšlíme, jak různorodé jsou naše životní styly. Těžko lze i vymezit,  co je kontroverzní a provokující. Co pro jednoho ano, pro druhého zdaleka ne. A hranice – nemožné.
Litomyšlský příklad do této kategorie rozhodně neřadím. Má smysl, funkci,  napojení na okolí, a dokonce jen omezenou dobu platnosti. A navíc vyprovokoval diskuzi a upozornil před turistickou sezonou na Litomyšl.

PAVEL STRNAD
ředitel kulturního domu Na Střelnici, Králíky
Pavel Strnad
Věž v Litomyšli je velmi zajímavá a líbí se mi, dokonce tak, že si určitě uděláme výlet a pojedeme se podívat. Jan Perner v České Třebové se mi líbí o něco méně, ale uznávám, že to může být okolnostmi, jezdím okolo něj často v pátek před půlnocí, když vezu na nádraží do Třebové filmové kopie, protože blíž České dráhy podat zásilku neumožňují. Ale koneckonců umění posuzujeme vždy v kontextu… Jen bych řekl, že se v ani jednom případě nejedná o provokující kontroverzní umění. To provedli naposled Rafani, když se vykáleli u Knížáka v Národní galerii. To bylo skutečně vyprázdněné umění… a zcela nepochybně daleko za hranicí vkusu.

LUDMILA MAREŠOVÁ KESSELGRUBEROVÁ
středoškolská učitelka, Česká Třebová
Ludmila Marešová Kesselgruberová
Perskou věž architekta Zdeňka Fránka nepovažuji za sebemíň provokativní. Je krásná! Naprosto neinvazivní, vždyť tím, že odráží své okolí (i kolemjdoucí se tak stávají součástí uměleckého díla), do něj krásně vplývá. A umožňuje zájemcům podívat se na vzácné renesanční reliéfy na průčelí litomyšlského domu U Rytířů úplně zblízka. Vždyť to je dobrodiní! Každý to ale neocení. Myslím, že mnoho lidí dráždí, jak na první pohled ne dost racionálně vrůstá do líbezného a dávno usazeného kontextu litomyšlského náměstí, které každý zná a rozumí mu. Ta věž mění známé na nové a tím může pobuřovat. Ale jen houšť do ospalých jistot! Krásu známého prostředí je dobré neustále konfrontovat s něčím novým. A není třeba mít obavy, co je krásné, to neprohraje!

MARTIN VÍDENSKÝ
vlakvedoucí osobních vlaků, básník, Letohrad
Martin Vídenský, básník z Letohradu, na vrcholu slovenského Velkého Choče (snímek z letošního září).
Umění je veškerá lidská produktivní činnost, jejímž výsledkem je dílo vyvolávající estetické emoce. Někoho dokáže umělecké dílo nadchnout a povznést a někdo může mít s vnímáním uměleckého výtvoru problém. Velkou roli ve vnímání uměleckého díla hraje klid, který bychom si měli dopřát, abychom šmahem neodsoudili něco, co se nám může později líbit.
Hlavně bychom neměli umění svazovat normami a stanovovat mu nějaké hranice. Tím bychom totiž popřeli jeho podstatu. Buďme vděčni, že můžeme díky umění vstupovat do říší, které se brání svému znásilňování a které nás mnohdy vytrhávají z tyranie všednosti (Perská věž v Litomyšli, socha Jana Pernera v České Třebové, Kociánka v Ústí nad Orlicí)…