PAVEL STRNAD
ředitel kulturního domu Na Střelnici, Králíky
Ne, nepodpořil. Díky otázce jsem si pročetl webové stránky HV, různé komentáře a diskuse, viděl jsem několik videí s panem Popelkou… Nebudu podporovat populistické projekty. Politika obecně je vcelku obtížná disciplína a přístupy k ní jsou různé, ale HV je pro mě příliš uřvaná, jednoduchá.
Moc bych si přál, aby tradiční strany zvládly aktuální nelehké období a přilákaly do svých řad chytré lidi a silné osobnosti, i když vím, že to není jednoduché (takoví lidé evidentně existují, jen se jim nechce do současné politiky). Pokouším se o totéž v komunální politice a je to velmi nevděčná záležitost. Nicméně vidím řešení v trpělivé argumentaci, otevřené komunikaci a odvaze říkat nepopulární věci, nikoliv ve srocení davu a zpěvu Božích bojovníků (ještě ke všemu falešně!).

DANIEL DOSTRAŠIL
správce sboru jednoty bratrské, Ústí n. O.
Nepodpořil bych ji, jakkoli rozumím pocitům autorů výzvy, kteří touží po dokonalosti, po lepším a spravedlivějším světě. Nevěřím, že k tomuto cíli naši zemi dovede výměna úředníků. Na jejich místo by jen nastoupili jiní chybující lidé. Líbí se mi v této souvislosti krédo krále Šalamouna, které je po staletí vytesáno nad vchodem lanš- krounské radnice: „Nestaví-li dům Hospodin, nadarmo se namáhají stavitelé. Nestřeží-li město Hospodin, nadarmo bdí strážný.“  Lanškrounská výzva…


HANA CHVÁTILOVÁ
ředitelka ZUŠ Petra Ebena, Žamberk  
Je toho mnoho, co se mi nelíbí, mnoho, co bych si přála změnit. Ale po přečtení Holešovské výzvy jsem se náhle vrátila do svých dětských let. Tenkrát jsem si často sama před sebou hrála na ministryni školství. Všemu jsem rozuměla, na všechno jsem měla jednoduchá řešení. Nechápala jsem, proč s některými věcmi dospělí tolik nadělají…. Jednoduchá řešení přímočaře prosazovaná jsou velmi nebezpečná. Historie zná mnoho variant této cesty. Všechny dopadly špatně… Nahlíženo z druhé strany věci mě však těší fakt, že je v naší svobodné zemi dán hlas i těm, kteří míří, stejně jako demonstranti v Řecku nebo v Portugalsku, do záhuby. Já se ale této partě zdaleka vyhnu…

MARTIN VÍDENSKÝ
vlakvedoucí osobních vlaků, básník, Letohrad  
Holešovská výzva využívá „hněvu ulice“. Už to samo o sobě by mělo být dostatečným varováním, protože tam, kde převládají emoce, mnohdy schází zdravý rozum. Davy byly na náměstích krmeny líbivými hesly, pěly se písně Karla Kryla, ale odpovědi na konkrétní otázky jaksi chyběly. Nezdravý populismus a sborové volání po návratu komunismu a znárodňování mi doslova nahání strach.
A tak se trochu bojím, aby po euforickém večírku nepřišlo kalné ráno, kocovina, a abychom z bláta nešlápli do ještě něčeho horšího, než je ta příslovečná louže.

LUDMILA MAREŠOVÁ KESSELGRUBEROVÁ
středoškolská učitelka, Česká Třebová
Hnutí, které si říká Holešovská iniciativa, si myslím zaslouží obecnou pozornost. V dějinách našeho státu je to jev nový, něco takového nepoznala ani první republika (ta ostatně neměla ani technické možnosti), o období komunistického režimu nemluvě.  Takový odpor proti politickým elitám neznám ani z doby polistopadové. Vnímám ji jako výraz hluboké nespokojenosti s politikou našeho státu. Jak by také ne! Naše politické elity se viditelně urvaly od zbytku národa a svým jednáním ukazují, že pracují samy pro sebe, nikoli pro nás, kteří jsme jim dali mandát k řízení společných věcí. S těmi, kteří si říkají Holešovská iniciativa, se plně ztotožňuji v první, destruktivní fázi, kterou nabízejí a která říká: takhle ne, my, obyčejní občané, nejsme stádo ovcí, se kterým si vy, mocní, můžete dělat, co se vám zlíbí! Nechceme sebestředné, zkorumpované a vlastní mocí opojené politiky!
Bohužel fáze boření špatných pořádků je vždycky ta jednodušší. Co ale pak? A na tuto otázku mi  holešovští iniciátoři  nedávají uspokojivou odpověď. Přesto mám pro tuto chvíli  chuť přidat se k Holešovským, snad  nás naši mocní vezmou vážně a zmobilizují v sobě zbytky odpovědnosti. Moc bych si to přála.