Loni to vypadalo, že je to jeho poslední Velká pardubická. Jestli to tak bude opravdu, je ale ve hvězdách. Osminásobného vítěze legendárního dostihu Josefa Váňu už totiž zase svrbí ruce…

Nic ho nebolí

„Jestli pojedu i letos? To byste se museli zeptat mé paní," konstatovala s úsměvem žijící legenda tuzemského turfu. „Teď se cítím dobře. Byly doby, kdy mi bylo hůř," svěřil se.
„Když ráno vyskočím z postele, nic mě nebolí. To je paráda," pochvaloval si žokej, který se na start jednoho z nejtěžších dostihů planety postavil už šestadvacetkrát.
„Pokud budu mít do Velké pardubické dobrého koně a nebude mě nic bolet, tak je možné úplně vše," šibalsky se usmál nestárnoucí žokej.

A jestli by se do boje o deváté prvenství vydal s Tiumenem? „Uvidíme. Samozřejmě bych mu přál, aby se do Velké pardubické kvalifikoval a aby doběhl do cíle. Kdyby vyhrál a seděl bych na něm já, bylo by to určitě to nejkrásnější, co bych si přál," zasnil se.
Pokud by se tento husarský kousek skutečně podařil, vyrovnal by Tiumen počet vítězství fenomenálního Železníka, který ve Velké pardubické triumfoval hned čtyřikrát.
„Železník s Tiumenem se vůbec nedají srovnat. Jsou to úplně jiní koně," nechal se slyšet slavný žokej a trenér.

„Železník klidně mohl vyhrát při každém svém startu. Kůň i jezdec však potřebují i kus štěstí, které někdy trošičku chybělo," vyprávěl.
„Tiumen začal svou překážkovou kariéru podobně jako Železník, ale oproti němu má nevýhodu, že je o dost těžší. A i konkurence je větší, než byla v dobách Železníka," vyjádřil se osminásobný vítěz Velké pardubické při úterní návštěvě města perníku.

Zamířil do divadla

Tentokrát však nezamířil na závodiště, ale do Východočeského divadla na představení mladoboleslavského souboru Ostře sledované vlaky. To bylo součástí oslav dvacátých narozenin stavební společnosti Chládek & Tintěra. „Přijel jsem jim poděkovat za to, že mi pomáhají," vysvětlil důvod své účasti Josef Váňa.