Skulptura vznikla unikátní technologií. Vychází ze scanu skutečné jezdecké sochy římského císaře Marca Aurelia. Umělci však v počítačovém modelu sochu panovníka odstranili a ponechali jen figuru zvířete. Autoři naprogramovali běžného průmyslového robota, který pracoval se speciálním nožem a vytvořil hliněnou formu, jež byla následně vykašírována betonem. Takto vzniklé díly autoři nakonec spojili v jeden celek. Všímavý divák postřehne drobné odchylky od originálu sochy, autoři totiž vycházeli z nedokonalého scanu.

„Výstava je jakýmsi pomníkem postmoderny. Čas mnohostí a vrstvení pomalu utichá a otevírá prostor novým vírám, dualistickým protipólům naplňujícím a bojujícím o sebe-naplnění. Čistý obraz, přímý směr a jasný cíl jsou nově nabytým sebevědomím povstalým ze selhání života s volbou,“ říká Aleš Hvízdal. Ten svým dílem vykládá příběh nové doby, která je plná výzev.

Tou může být podle něj i jeho kolegy Dmitrije Nikitina využití robota. Jde o technologii, která by se dala označit jako „robotické sochařství“. 

Hvízdal a Nikitin se setkali během studií v ateliéru Supermédií na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové. Jsou žáky významného umělce Federica Díaz. Dvojice umělců v konceptu této výstavy reflektuje nejistotu současné sociálně-kulturní situace a dává prostor nově objevovanému příběhu se všemi jeho důsledky.

KAM S NÍM? 
V současné době není jasné, kde socha najde své místo. Vytvořena byla sice pro prostor zámecké jízdárny, ale zde natrvalo zůstat nemůže. Otázkou také je, zda bude kůň vůbec „ustájen“ v Litomyšli. „To se uvidí,“ odpověděl na dotaz, kde by chtěl svou sochu vidět v budoucnu, Aleš Hvízdal. V Pardubickém kraji se nabízí mnoho míst spjatých s koňmi. Svou barvou by se třeba hodil do Kladrub…