Z období středověku se nedochovala žádná písemná zmínka ani vyobrazení, které by svědčilo o rozšíření kultu vánočního stromku. Církev považovala zdobení stromů za pohanský zvyk a krutě jej pronásledovala. Ke změně došlo až na konci 16. století. Stále zelené větve stromku měly symbolizovat věčný život přislíbený věřícím. Ozdobený stromek pak měl připomínat rajský strom života.
První písemná zmínka o o-
zdobeném vánočním stromečku pochází z roku 1570 z městské kroniky brémské. Byla to jedle ozdobená datlemi, sladkostmi a papírovými květy. Stála v cechovní budově, kam byly pozvány děti řemeslníků. Během 16. – 18. století se tento zvyk pomalu šířil přes německá území. Nejprve se stromečky objevily v kostelech, v polovině 17. století i ve šlechtických sídlech. Stále však byly spíše raritou než běžnou součástí vánočních svátků. Mnohem rychleji se zdobení stromečků ujalo v protestantském městském prostředí. Poměrně pozdě se objevil vánoční stromeček u panovnických dvorů.
Do Čech pronikla tradice zdobení vánočního stromečku počátkem 19. století. Poprvé ho údajně nechal ozdobit ředitel stavovského divadla Jan Karel Liebich. O Vánocích pořádal ve svém libeňském zámečku taneční večírky, na kterých se scházela pražská společenská smetánka. Liebich pro tuto společnost připravil v roce 1812 neobvyklé překvapení v podobě urostlého ozdobeného stromečku uprostřed sálu. Pod stromečkem byly kromě jesliček také drobné dárky. Hosté mu toto překvapení oplatili velmi milým způsobem – pod stromeček mu nadělili proplacené dlužní úpisy. O Liebichově stromečku se mluvilo po celé Praze, ovšem nový zvyk se ujímal pouze pozvolna, a to hlavně ve šlechtických rodinách.
Staročeským vánočním stromečkem byl hlavně smrček, v zámožnějších rodinách jedlička. Stromeček se nesměl zdobit dříve jak na Štědrý den dopoledne a nesměl se odstrojit dříve jak 6. ledna, kdy svátkem Tří králů končí podle liturgického kalendáře vánoční svátky.
Stromek se většinou upevňoval do stojánku, ale někde se věšel i ke stropu. Stávalo se tak zejména v chalupách chudých lidí, ale nebyla v tom žádná symbolika, spíše praktické rozhodnutí. Chalupa byla malá a jejích obyvatel mnoho, takže by se do světnice se stromkem nevešli, proto musel na strop.
(pepo)