Jan Pokorný Rok se s rokem sešel a podruhé vyrážejí středoškoláci do bitvy zvané státní maturitní zkouška. Letos už s menším reptáním: protesty napříč studentskou i odbornou veřejností jejich odklad či zrušení stejně nepřinesly. A přestože náš „nejlepší polistopadový ministr" Josef Dobeš, hlavní obhájce sjednocené podoby testů, již těžce zkoušené školství opustil, jeho vlajková loď  pluje dál.
Z pozice začínajícího kantora mne bohužel neopouštějí rozpaky, převažující ještě z dob studií. Aktuální systém, přestože se průběžně vylaďuje, se mi jeví jako zbytečně komplikovaný a zdlouhavý. Co se papírování týče, je neporovnatelně náročnější, vůči pedagogům a především maturantům dosti neuctivý. Třeba proto, že zmizel krásný maturitní rituál v podobě klasického svaťáku, týdenních zkoušek a poté nekončících oslav těch, co září (a nikoliv v září). Jak rád na tyhle chvíle stresu a následné euforie vzpomínám! Kdo vzpomene v dobrém teď?
Jinak chvályhodná myšlenka celorepublikového srovnání bohužel také naráží. Pakliže nemají gymnazisté povinně vyšší úroveň zkoušky a s podstatně bohatšími hodinovými dotacemi jazyků či matematiky vyplňují stejné testy jako žáci odborných škol, porovnáváme ve výsledku neporovnatelné. Považujeme-li za klad vyšší procento neúspěšných, zeptejme se, co vůbec dotyční na maturitních oborech, kterých je na úkor učebních přespříliš, pohledávali. Ve výsledku zjistíme, že je problém s názvem státní maturita mnohem širší a složitější…
Jářku, končit se má ale pozitivně. Tedy, milí maturanti, držím vám palce ze všech sil a moji kolegové z řad pedagogů též, abyste ve zkoušce dospělosti obstáli a uměli si úspěch náležitě vychutnat!
 JAN POKORNÝ, středoškolský pedagog, externí spolupracovník Deníku