Silvestr mezi posádkami záchranné služby platí za jednu z nejnáročnějších nocí v roce. Letošní nebyl výjimkou. Noční směnu jsem absolvoval s posádkami sanitek v Pardubicích, od šesté hodiny večer, do šesté ráno. Byla náročná.

O zdraví pacientů se na Pardubicku starají čtyři "erzety" neboli sanitky s posádkou řidič a záchranář a dvě "ervéčka" neboli vozidla s lékařem. To jen v Pardubicích. V Holicích a Přelouči jsou další dvě "erzetové" posádky.

Začínáme. Kolem osmé hodiny zahrozí první výjezd. Hasiči a policisté přemlouvají sebevraha od úmyslu skočit. Vyjíždíme až když je situace v klidu. Mladou ženu předáme na psychiatrii. Druhá posádka mezitím řeší zcela jinou událost. Na nastávající maminku přišly porodní bolesti. A hned potom první opilý teenager. Ve věku 15 let nadýchá kolem 1,8 promile. Prý byl k pití donucen násilím, ale to mu nikdo nevěřil. Posádce záchranné služby jej předává hlídka městské policie na Pernstýnském náměstí. Cestou si ublinkává do sáčku a tohle bude mít zřejmě ještě dohru doma. Na dlouhou dobu je potom klid.

Dvacet minut před půlnocí padne další výjezd. Pokus sebevraždy s dopomocí předávkování léky. Žena na místě zvrací a posádka, která tentokrát vyjíždí i s paní doktorkou, zjišťuje, že jako jed posloužila antikoncepce. Z té sice smrt nehrozí, ale nevolnost ano. Pacientka končí na interně stejně, jako 19letý mladík, kterého kamarádi na náměstí Legií už raději svěřili záchranářům. "Stihli jsme to," raduje se posádka. Oslavuje, že pacient začal zvracet až na příjmu interny a ne jim do sanitky. Čistění vozu od takových nadělení dá o dost víc práce.

Na základně se už ani neohřejeme. Pernštýnské náměstí: válečná zóna. Vezeme pacienta se zraněním hlavy. Zasáhla jej odpálená rachejtle do čela. Na příjmu v nemocnici se potkáváme s mladým párem, který přijel autem. Ukazuje se, že mladému muži v ruce explodovala pyrotechnika. Není ten večer první takový, ale o prsty snad díky umění personálu nemocnice nepřijde.

Kolem půl třetí ráno se přehoupneme z fáze s ustřelenými prsty. Začínají rozbité hlavy. Do Libišan jedeme pro staršího muže, který si v pádu způsobeném opilostí překousl část jazyka. Dvě posádky ve městě mezitím objíždí stavy po napadení. Jenže v jednom případě jde o obyčejnou facku a v druhém případě o hysterického mladíka, kterého prý bolí žebra, ale dle posádky mu vlastně nic není. I tak se ale veze do nemocnice. Třetí posádka jede opět na Pernštýnské náměstí. Také úraz po napadení, ale vrátí se prázdná. Pacient totiž před příjezdem sanitky z místa utekl.

Jsou čtyři hodiny po půlnoci a v celém kraji už má záchranka za sebou 40 výjezdů. Jen chvíli po půlnoci operační středisko linky 155 přijalo na 20 hovorů. Ne všechny skončí výjezdem. Jeden z volajících buď pod vlivem alkoholu, nebo podle záchranářů spíš pod nesmysly vzešlými z pořadu Tísňová linka 112 na Primě, volá opakovaně dispečink záchranky s oznámením o požáru stromu a dožaduje se přepojení k hasičům. Jenže to linka 155 neumí a navíc v kritický moment volající popleta zdržuje provoz.

Fotografování tady asi někomu vadilo…Kolem čtvrté ráno jedeme na třídu Míru před podnik Prostě bar, kde se to dost krvavě porvalo. Zranění jsou tady hned dva. "Světský," komentuje to suše náš záchranář a vyráží na obhlídku škod. Oba muži mají řezná poranění. Jeden z nich má hlubou řeznou ránu v obličeji, další je na tom o trochu lépe, ale vlastně podobně.

První ošetření provedli už strážníci městské policie. Na místě situaci uklidňovaly tři hlídky a i tak to bylo málo. Náš zraněný s proříznutou tváří byl prohozen skleněnou výlohou, stejně jako soupeř sedící opodál. Ten je navíc obklopen hloučkem agresivních příbuzných a kamarádů. Ti jsou pod vlivem alkoholu a všichni chytří jako to rádio a potrhaní z předchozí rvačky. Někteří by možná i rádi pokračovali. Jsme rádi za přítomnost strážníků, kteří nám dělají prostor. Na strašný bordel před barem ale i tak přijíždí vypomoct hlídka státní policie. Stále se tu pohybuje kolem šedesáti lidí v různém stadiu opilosti i agresivity. Jsme rádi, že odtud odjíždíme. "To snad není týden, aby se to tady nervalo," komentuje náš řidič a s úlevou místo předáváme další posádce, která musí vyjet na místo. Oba kohouty do jedné sanity naložit nelze. Za tím druhým se navíc řada příbuzných "musí" jít podívat do sanity. Opět tu musejí zjednávat autoritu uniformy policistů. Ironií osudu je, že oba rváči nakonec na chirurgické ambulanci končí vleže s výhledem jeden na druhého. Hned po šití obličejů je čekají otázky od již přítomných policistů.

Je kolem páté ráno. Nápor končí a přichází další směna a tak se s přáním do nového roku loučíme a jdeme urvat alespoň trochu toho spánku. Začátek roku byl trochu náročný…