Kvůli natáčení bylo od čtvrtka do neděle také částečně uzavřené náměstí ČSA, kde byla hlavní jaroměřská natáčecí lokace. Takřka až do nedělního večera filmový štáb pracoval také na mostě, který se jen pár hodin poté pod tlakem rozvodněné řeky Labe zřítil.

Kolemjdoucí se tady v oněch dnech zastavovali a přihlíželi filmařskému počínání. Práci na nové komedii ovšem znesnadňovalo špatné počasí.

Zůstalo pod pokličkou

Spolu s deštěm však natáčení provázelo i přísné utajení: žádné informace, žádné rozhovory, žádné fotografie.

„Počkejte, zeptáme se producenta nebo PR manažerky," zněla odpověď na žádost o rozhovor s kýmkoliv ze štábu. Po chvíli bylo jasno: „Ne, tak žádné rozhovory dávat nebudeme, pokud máte nějaké fotografie, tak je prosím vymažte." A tak reportáž, jak do regionu dorazili filmaři, vzala za své. I když ještě jeden pokus: „Můžeme se alespoň pobavit, co štáb dělá, když se takhle vzbouří počasí? Natáčí se vůbec?" I o rozhovoru na téma déšť musel rozhodnout producent, snad aby nebylo vyzrazeno nějaké tajemství. „Omlouvám se, rozhovor neuskutečníme. Dostanete pozvánku na oficiální novinářský den," uvedla po rozhovoru s producentem vedoucí produkce Jana Gospičová.

O něco sdílnější však byli alespoň místní divadelníci, kteří si v novém filmu rovněž zahráli. Jakou měli roli?

„No, dav a jiné. Na náměstí nás ustrojili do kostýmů z 80. let. Kdo chtěl, mohl si donést něco svého. Mně schválili jen kalhoty, ostatní jsem dostala. Měla jsem štěstí, že Vojtěch Dyk byl asi pět kroků ode mě, takže těch tři a půl hodiny natáčení jsem koukala na něho," podělila se o své dojmy Alena Pacáková, která v místním divadle působí jako nápověda.

Pokud se však týká děje filmu, nezbývá, než si vystačit s informacemi uvolněnými na stránkách Československé filmové databáze: Snímek se odehrává v roce 1989. Hlavním hrdinou je nesmělý Vojta, který má poněkud praštěnou rodinu. Cholerický tatínek, který kdysi nepřeplaval kanál La Manche, z něj chce mít závodního plavce a milující maminka, bývalá hvězda dětské lední revue, vidí v synovi talentovaného pianistu. Jenže Vojta má docela jiné priority hlavně spolužačku Elu, okouzlující akvabelu, která už v listopadu odjede do vysněné Paříže. Jestli Vojta rychle nepodnikne něco opravdu zásadního, zmizí mu Ela navždy za železnou oponou.

BRONISLAV JAROŠ

KAMERA SNÍMALA i filmové dění na mostě. Ten jen pár hodin poté pobořila velká voda.