U osmadvacetiletého Filipa schizofrenie propukla na vysoké škole. První dva semestry žil bohémským životem. Bral si půjčky, které nesplácel. Nemoc se u něho projevovala bizarním chováním, které často končilo zásahem policie. Ani pokuty nesplácel.
Školu nedokončil, musel se vrátit k rodičům do malého města a začít splácet více než půlmilionový dluh. Následovala půlroční hospitalizace. Pak další návrat k rodičům, tentokrát za pomoci pracovníků sdružení Péče o duševní zdraví. „Je to vždycky prekérní situace, vysvětlit rodičům, že je jejich syn nemocný. Hledají viníka, stydí se za psychiatrické onemocnění svého syna, neví, co mají dělat," popisuje svoji nelehkou práci sociální pracovnice. Dnes žije Filip v tréninkovém bytě, stará se o domácnost, brigádně si přivydělává a začíná se rozhlížet po slečně…

Zájem se zvyšuje

S podobnými osudy se pracovníci občanského sdružení Péče o duševní zdraví setkávají denně. Loni měli ve východních Čechách 794 klientů a jejich činnost byla oceněna Nadací Erste za přínos sociální integraci. Na Orlickoústecku byla otevřena pobočka Péče o duševní zdraví před necelými dvěma lety, další jsou v provozu na Pardubicku, Královéhradecku, Chrudimsku, Jičínsku a Rychnovsku.
Na Orlickoústecku mají duševně nemocní se sdružením dobré zkušenosti. Loni mělo sdružení asi 130 klientů. Podle Ivy Sedláčkové, vedoucí střediska v Ústí nad Orlicí, jich nejvíc přichází v zimních měsících, zájem trvá zpravidla do března a poté opět narůstá s blížícím se podzimem. Letos už mají v evidenci přes sto klientů, dá se tedy očekávat nárůst celkového počtu. „Je to díky tomu, že lidé se zbavují ostychu v této oblasti a také díky propagaci organizace. Zvykají si na nás lékaři, úředníci, s naší službou už mají zkušenosti a doporučují ji. Mezi klienty fungují reference, informaci si předávají a doporučují. Zájem se zvyšuje, protože se rozšiřuje povědomí o této službě," upřesňuje Iva Sedláčková.

Vztahy, peníze

Nejčastějším problémem, který nemocní na Orlickoústecku se sociálními pracovnicemi řeší, je finanční situace, ať už jde o zvládání běžných nákladů, nebo dluhy. „Druhou velkou oblastí je stereotypní způsob života, osamění, potřeba poznávat nové lidi, popovídat si a dostat se z izolace," dodává Iva Sedláčková. Sociální pracovnice se klientům věnují individuálně, důležitou roli hraje ale i setkávání klientů. Například včera vyrazili na vycházku po okolí.
„O psychických poruchách existuje mezi lidmi mnoho mýtů. Ve skutečnosti jde o onemocnění jako každé jiné, pacienti si je rozhodně nezpůsobili sami a často se mohou vrátit k samostatnému a plnohodnotnému životu, stačí, když mají podporu blízkých a odbornou péči," říká PR manažerka sdružení Leona Hovorková.
Jak dodává, téměř polovinu klientely tvoří lidé trpící schi- zofrenií. Nejčastěji potřebují pomoci v oblasti intimních vztahů a přátelství, sociální pracovníci jim pomáhají i s denními činnostmi a volným časem, pomáhají jim řešit problémy s penězi či bydlením. Protože se úspěšnost pomoci pohybuje kolem osmdesáti procent, klienti se na pracovníky obracejí opakovaně. „Lze prohlásit, že je péče tohoto sdružení účinná. Lidé s duševním onemocněním o po- moc stojí a je-li jim poskytnuta správně, bývá efektivní," shrnuje Leona Hovorková.