Božena Ivanová, rozená Koutná, vstoupila v Jefremově v srpnu 1944 do 2. československé samostatné paradesantní brigády v SSSR. Aby mohla být jako mladičká dívka vůbec odvedena, musela si Božena Koutná narozená v květnu 1927, "přidat" ke svému věku rok navíc.

"Otec pracoval v Sovětském svazu v podnicích těžkého průmyslu a v roce 1941 se podílel na evakuaci technologických továrních zařízení do týlu. Celá naše rodina se pak přesunula do Omska a následně do Alma-Aty, kde jsme uslyšeli zprávu o formování československé zahraniční jednotky. Uposlechli jsme výzvy a vydali se na strastiplnou cestu do Buzuluku, kam jsme dorazili v srpnu 1942. Tehdy mi bylo patnáct let," vzpomíná Božena Ivanová.

Před koncem roku 1943 byla posádka v Buzuluku zrušena, následoval přesun do Jefremova, kde Božena Koutná prodělala spojařský i tvrdý parašutistický výcvik. Slavnostní přísahy příslušníků se zúčastnili brigádní generál Heliodor Píka nebo poválečný komunistický prezident Klement Gottwald.

Funkcionalistická vila Miroslava a Jaroslavy Zedníkových v České Třebové.
Naděje pohasla. Českotřebovská vila Tugendhat šla k zemi

"Ne každý mohl skákat, protože byl nutný přímý souhlas vojenského lékaře. Sovětští instruktoři měli na starost instruktory naše a ti potom zase nás," pokračuje oceněná žena ve vzpomínkách. "Výcvik byl tvrdý a náročný a probíhal v pravé ruské zimě. Skákali jsme z upoutaného balonu z výšky 700 až 800 metrů, to podle počasí. V proutěném koši byl vždy instruktor a tři vojáci. Když skákaly ženy, nelenili snad všichni důstojníci přijít na doskokovou plochu a podívat se na jejich debakl. Ale ten se nekonal, ba ani předpovídaný a toužebně očekávaný odchod k mamičke," říká Božena Ivanová.

Z Jefremova se přes Proskurov dostala do malé obce poblíž Przemyśle, kde se přebalovaly a kontrolovaly padáky před odesláním na frontu. Zde se znovu setkala se svými rodiči. "S tatínkem jsme se brzy rozloučily, šel na frontu k Jaslu. Maminka šla se žlučníkovými problémy do nemocnice. Maminku propustili z nemocnice, padáky byly předány, tak jsme se vypravily za naším vojskem přes Dukelský průsmyk," popisuje Božena Ivanová.

Ilustrační foto.
Domovu pro seniory chybí pět milionů na platy. O pomoc žádá ministryni Maláčovou

Dukelským bojištěm obě ženy prošly začátkem ledna 1945. A potom přes celé Slovensko až do Kroměříže. "Byl konec války a do České Třebové k babičce nebylo daleko. Prvního června jsem byla v hodnosti svobodníka demobilizována a spolu se mnou i maminka. A do civilního života se vrátil i můj tatínek," končí svoje vzpomínání.

V České Třebové žije vyznamenaná válečná veteránka Božena Ivanová od roku 1963, pracovala zde jako úřednice zásobovacího skladu železnic. V loňském roce obdržela ocenění Za zásluhy o Pardubický kraj.

.