Není to dlouho, co jsem byl v pořadu Česko vaří s Pohlreichem, ve středu jsem zase křtil knížku, pochopitelně kuchařku. Mám pocit, že se už posledních několik let všechno točí kolem jídla. V televizi, rádiu, novinách – prostě všude je pečení a vaření. I když všichni „protagonisté jídla" deklarují, že pokud budeme zdravě jíst, také tak budeme vypadat, ve skutečnosti kyneme a kyneme. Nakonec milovaného těla není nikdy dost!
Mohli bychom si myslet, že je to obraz naší prosperity. Prostě se máme jak prasata v žitě a můžeme si užívat a vést slastný život. Myslím si, že ve skutečnosti je to projev naší chudoby. Je zajímavé, že boom vaření přišel v době, kdy se ve společnosti začalo mluvit o ekonomické krizi. Jako by nám média chtěla sdělit: „Neřešte svou ekonomickou situaci, dejte si něco pořádného k jídlu, to vám žádný exekutor nevezme."
Tenhle přístup k životu jsem už pozoroval dávno ve Spojených státech. Tolik obézních lidí, co žije tam, se jen tak nevidí. Jeden kamarád mi to vysvětloval: „Víš, ti lidé ve skutečnosti nic nemají. Dům na hypotéku, auto na leasing, domácí spotřebiče na úvěr. To všechno jim prostě nepatří. Pokud nebudou dluhy splácet, přijde úředník a všechno jim zabaví. A tak jediné, co si mohou dovolit bez rizika, že by to museli vracet, je jídlo. Pokud se tedy nepozvracejí sami."
U nás možná obezita není až tak velkým problémem jako v Americe, ale chudoba se problémem stává. Jako empatický člověk bych řekl, tak ať si ten po uši zadlužený člověk dopřeje aspoň toho jídla! Na druhou stranu ale musím říct, že obžerství, jiným slovem nestřídmost, patří mezi smrtelné hříchy. Přehánění nám fakt smrtelně ubližuje.
Ale abych odlehčil tématu, jeden vtípek závěrem: Víte, jaký je rozdíl mezi hubeným kostelníkem a tlustým farářem? Hubený kostelník přijde z kostela domů, koukne do prázdné ledničky a jde do postele. Tlustý farář přijde z kostela na faru, koukne do prázdné postele a jde do ledničky. Když jsem ten vtip vypravoval přátelům, řekli: „Ale ty vypadáš, jako bys dělal toho kostelníka!" Ano, ale je to dáno tím, že já přijdu s kostela na faru, kouknu do prázdné postele a jdu do prázdné ledničky!
ZBIGNIEW CZENDLIK