Marcel NovotnýPokud Česká televize seriál reprízuje, jako právě teď, vnímáte, že se lidé o práci četnictva zajímají intenzivněji?
Je to tak, nebýt seriálu, tak lidé o četnictvu neví skoro nic. V tomto směru seriál hodně pomohl a nás hodně inspiroval. Když běží v televizi, lidé se o nás víc zajímají.
Když se na něj díváte vy, v oboru kovaní, vidíte chyby?
Samozřejmě je třeba ten seriál brát s rezervou. Jsou to humoresky, toho humoru v práci četnictva ve skutečnosti tolik nebylo. Ta práce byla mnohem obyčejnější a těžší. Jsou tam i drobné nuance v ústroji. My, kteří tomu fandíme, hledáme, co je špatně. Ale jak říkám, je potřeba to brát jako komediální seriál, který trochu zkresluje atmosféru té doby, byla prostší a vážnější. Nicméně život na četnické stanici nebo metodika práce, to odpovídá.
Asi už dnes není jednoduché sehnat výstroj a výzbroj prvorepublikového četnictva…
Je to poměrně složité, originály se poměrně špatně shánějí. Lidi si schovávají pozůstalosti po předcích a neradi se těch věcí zbavují. Získat originál je tedy poměrně velký problém. Do nedávné doby se nevyráběly ani repliky. Dnes už je situace trochu jiná, dnes máme třeba na sobě repliky. Originální uniformy ven nenosíme, aby se nepoškodily, přece jen jsou cenné.
Repliky si vyrábíme buď sami, přešívali jsme švýcarské uniformy z padesátých, šedesátých let, anebo jsou už dnes v republice firmy, které šijí přesné repliky z autentického materiálu.
A jak je to s dokumenty o četnictvu, dochovaly se?
Špatně se shání. Máme kroniky z četnických stanic, občas se najde někdo, jehož předek byl četníkem a materiály nám přenechá. Máme dobové knihy, učebnice pro četnictvo, formuláře… A také čerpáme z knih pana Michala Dlouhého, který psal scénáře k Četnickým humoreskám a píše knihy inspirované skutečnými příběhy.
Na litickém hradě vystupujete letos už potřetí, jak jste tenhle hrad objevili?A čím oslovujete diváky?
Kousek odsud, v Záchlumí, bydlí jeden z našich členů a zná se s kastelánem hradu Litice. A protože část z nás je z okresu Ústí nad Orlicí, vznikl nápad, že bychom zde mohli účinkovat. Nápad se nám líbil, protože zdejší krajinu a hrad známe, prostředí je tu krásné. Základ programu je takový, že se snažíme prezentovat ozbrojené složky první republiky, připravíme výstavu uniforem, výstroje a výzbroje. Naše akce se snažíme oživit nějakou ukázkou, která by prezentovala práci četnictva.
Kde se s vámi, Četnickou pátrací stanicí Pardubice, mohou diváci setkat?
Náš záběr je hodně široký. Jsou to rekonstrukce historických bitev, hodně často ztvárňujeme události z roku 1938. Snažíme se lidem ukázat, jak se odehrávaly bojůvky s polovojenskými sudetoněmeckými organizacemi v pohraničí po celé republice, kde byly poměrně vysoké ztráty na obou stranách, což se dnes málo ví. Říká se, že jsme se vzdali bez boje, ale tak to není. Než přišel Mnichov, při bojůvkách padlo hodně našich lidí. Ztvárňujeme také běžný každodenní život četnictva, třeba výslech na četnické stanici, zadržení pachatele nebo vyšetřování dopravních nehod. Scénáře vycházejí i ze skutečných příběhů. Zúčastňujeme se také pietních aktů obětem první i druhé světové války, výstav…
V hlavní sezoně jsou akce snad každý víkend. Máme internetové stránky www.cpspardubice.cz, kde je seznam těch nejbližších akcí a fotoalbum.