Tyhle děti totiž směle vymění počítač za přírodu. A rozhodně nejsou jen z mysliveckých rodin, najdete mezi nimi třeba i dceru místního evangelického faráře. Všechny totiž do kroužku táhne stejný zájem – zvířata a příroda. Do ní chodí často, v létě i v zimě, kdy to poblíž jejich „základny" U Mudáka občas prý vypadá, že loukou táhlo stádo divočáků.
Mysliveckých kroužků je na Orlickoústecku i v širším okolí málo, zájem dětí je malý. Ve Sloupnici si však po dvou letech od obnovení kroužku na nezájem nemohou stěžovat. „Čekali jsme pět, šest dětí, ale první rok se jich přihlásilo osmnáct a druhý třiadvacet. Nejsme na to školení a nejsme pedagogové a děti nás občas ´trestají´, ale baví je to," říká s úsměvem Miroslav Vašina, který kroužek vede s Václavem Jiráčkem.
Jeho slova potvrzuje dvanáctiletý Jakub, jeho klobouček s pírkem dává jasně tušit, že svůj vztah k myslivosti a přírodě myslí vážně. „Do přírody chodím často, chodím s taťkou navečer na posed na čekanou," říká školák. Jeho kamarád Luboš je stejně tak nadšený: „Děda i taťka jsou myslivci, ale já jsem si to vybral sám. Strašně se mi líbí zvířata, rád je pozoruju z posedu. Je to lepší než koukat na televizi."
Zatímco s nezájmem vedoucí kroužku bojovat nemusí, mají dětem co vysvětlovat ohledně obrazu myslivců v médiích a ve společnosti. „Snažíme se dětem ukázat jiný obrázek než vrahy v zeleném. Ze všeho nejdřív je učíme, od čeho vzniklo slovo myslivost, že je to od slova myslet," dodává Miroslav Vašina.