Když se Češi ocitnou u dopravní nehody, jsou bezradní. Podle průzkumů se 82 procent z nich bojí poskytnout první pomoc a 31 procent by se o záchranu raději ani nepokusilo. Chybějí jim základní znalosti.

Přitom by tato problematika měla být součástí výcviku v autoškolách. Ve většině případů je však kurz první pomoci spíše formální, s malým důrazem na praktickou přípravu. Testy odhalují, že ve skutečnosti jen každý devátý nový řidič má alespoň základní potřebné znalosti.


DĚTI DOVEDOU VÍC

V budoucnu by ale situace mohla být mnohem lepší. Například První pomoc pro prvňáky, projekt Zentivy 
a Zdravotnické záchranné služby, už absolvovaly tisíce dětí a další je budou následovat.

„Malé děti se rychle učí 
a základy první pomoci si dobře pamatují. Navíc nejsou zatížené starými pravidly jako většina dospělých," vysvětluje Martin Houdek, ředitel Zdravotnické záchranné služby Středočeského kraje. „Pravidla první pomoci se před lety změnila, a to docela výrazně. Nově už se například nezjišťuje tep a další věci."

DOŽENOU TO DOSPĚLÍ?

Takže dospělí, kteří se se základy první pomoci setkali naposledy jako děti, mají co dohánět. Znát alespoň základy poskytování první pomoci je morální povinností každého z nás. Pomoci při tom může třeba Český červený kříž. Jeho školení jsou určena pro všechny věkové kategorie – od dětí v mateřských školách až po dospělé. Na projekt Výuka první pomoci dětí a mládeže plynule navazuje projekt Výuka první pomoci dospělých. (jh)

Anketa: Dokázali byste v krizové situaci pomoci zraněnému člověku?

Jan Kříž, Pardubice

Pokud se do první pomoci počítá i zavolání záchranné služby, tak to bych zvládl. Kdyby to byla pěkná slečna, tak i dýchání z úst do úst. Nějak by to snad šlo. Jsem kliďas, takže panice bych určitě nepropadl.

Petra Režná, Pardubice
Jako absolventka zdravotnického kurzu doufám, že ano. Rozhodně bych zavolala sanitku a troufla bych si na ošetření závažných vnějších zranění či resuscitaci. Měla bych strach z podávání umělého dýchání.

Josef Diblík, Sopotnice
S první pomocí bych si poradil, určitě bych se toho nebál, neboť dělám lektora cykloturistiky na každoročních seminářích. S větším úrazem jsem se ale bohudíky zatím nesetkal, ošetřoval jsem pouze odřeniny.

Renata Vorlická, Chrudim
Nemám zatím jedinou zkušenost. Jako první bych volala na číslo 155. Na chytrých telefonech sice existují nejrůznější aplikace, ale ten můj to nezvládá. Od operátora bych si nechala poradit, abych nikomu neublížila.

Markéta Nováková, Česká Třebová
První pomoc jsem poskytovala několikrát, třeba u nehody motorkáře. Takže ano, první pomoc bych zvládla. Navíc jsem v rámci školy úspěšně absolvovala kurz první pomoci.

Michaela Vacková, Kornice
Ještě nikdy jsem první pomoc nedávala, ale myslím si, že bych to zvládla. Hned bych zavolala záchranářům, kteří by mi po telefonu řekli, co mám jak dělat. Postupovala bych přesně podle jejich instrukcí