Ředitelku proto minulý týden vyzval, aby rezignovala s tím, že pokud tak neučiní, z funkce ji odvolá. „Rezignaci jsem se rozhodla podat sama proto, že k ministrovi kultury již nadále nemám důvěru,“ sdělila v pondělí Martina Lehmannová.

Pod tlak se ředitelka dostala vloni na podzim, kdy osm lidických přeživších přerušilo s Památníkem spolupráci. „Nechceme nadále bezmocně přihlížet zveřejňování nepravdivých informací, polopravd a vyslovených lží. Srdce se nám svírá při veřejném odsuzování našich mrtvých matek, které se nemohou bránit,“ uvádí se v otevřeném dopise adresovaném, kromě ministra kultury, všem nejvyšším ústavním činitelům.

Na počátku stálo obvinění z udavačaství

Signatářům vadí, že se ředitelka nedistancovala od tvrzení historika Vojtěcha Kyncla, který obvinil matku dnes osmaosmdesátileté Marie Šupíkové z udavačství. „Jakkoli naprosto chápu emoce, které tyto informace mohly způsobit, není přípustné, aby paměťová instituce, kterou Památník Lidice je, badatelské výstupy okamžitě napadala nebo je ignorovala,“ oponovala kritikům Lehmannová.Ředitelka Památníku Lidice Martina Lehmannová (na snímku z 31. března 2017).

Ředitelka Památníku Lidice Martina Lehmannová (na snímku z 31. března 2017).Ředitelka Památníku Lidice Martina Lehmannová (na snímku z 31. března 2017).

Do sporu přeživších s Památníkem vstoupil ministr Zaorálek, který se postavil jednoznačně na stranu stěžovatelů. „Velmi mě znepokojilo, když jsem v říjnu loňského roku dostal z Lidic dopis, v němž si osm přeživších stěžovalo, že vedení Památníku je lhostejné k utrpení jejich rodin a překrucuje fakta o lidické tragédii,“ vysvětluje.

Podle Zaorálka nelze v dnešním světě plném ignorance, neznalosti a trivializování plně docenit hlas těch, kteří byli přímými svědky lidické tragédie. „Pracovat v lidickém Památníku znamená asistovat těm, co pamatují, a zprostředkovávat jejich svědectví. Znamená to být strážcem odkazu proti plynoucímu času a proti těm, kteří se pokoušejí hrůzu zlehčovat,“ tvrdí ministr kultury.

Podle Martiny Lehmannové jsou za jejím odvoláním opakované snahy o politizaci odkazu lidické tragédie. „Paměťová instituce Památník Lidice je velmi specifická. Připomíná historii, která je stále živá. Její odborná i popularizační práce je proto nesmírně důležitá zejména v situaci, kdy jsme opět svědky emotivních diskusí dotýkajících se zvláště interpretací druhé světové války,“ říká.

Pracovníci památníku se za ředitelku postavili

Za odstupující ředitelku se v polovině týdne postavili pracovníci lidického Památníku. Tvrdí, že za dlouhodobým tlakem na ředitelku stojí starostka Lidic Veronika Kellerová a oblastní organizace Českého svazu bojovníků za svobodu, vedená Janou Bobošíkovou, ke kterým se nyní připojilo i ministerstvo.

Podporu ředitelce Lehmannové naopak vyslovila poslední žijící lidická žena Jaroslava Skleničková. "Paní ředitelka zřejmě neustála tlak lidické organizace ČSBS, která sdružuje část přeživších lidických dětí a které předsedá paní Bobošíková. Byla zvolená na schůzi, kam jsem já ani další dvě tehdy ještě žijící "poslední ženy" nebyly pozvány. Ze svazu jsme poté na protest proti tomuto způsobu volby vystoupily. Od té doby byl náš (nyní už jen můj) hlas svazem ignorován," napsala ministru Zaorálkovi.

Spory kolem vedení lidického Památníku se Ležáků zdánlivě netýkají. Vedoucí Památníku Kamila Chvojková ani pracovnice muzea Vlasta Solničková se k prohlášení na podporu ředitelky nepřipojily.

Stojí však za pozornost, že přeživší, kteří si stěžovali ministru Zaorálkovi, se ve svém dopise odkazují na poslední přeživší ležácké tragédie. „Připojujeme se k rozhodnutí paní Jarmily Doležalové, která spolupráci s Památníkem Lidice přerušila již před delší dobou,“ uvádí v dopise.

Ovšem důvodem, proč se Jarmila Doležalová odmítla účastnit vzpomínkových setkání v Ležákách, nebyla ředitelka Lehmannová, ale předseda Českého svazu bojovníků za svobodu.

„Náš názor na pana Vodičku jsme vyjádřily spolu s maminkou tím, že jsme obě, svorně a jednohlasně, ze svazu vystoupily. A to byla maminka členkou svazu plných 65 let! Jestliže pan Vodička při pietě v Ležákách nevystoupil, tak jsme si s maminkou jen položily otázku, proč k tomu nedošlo už dřív. Opravdu to není hezký pocit, když slyšíte pana Vodičku řečnit,“ prohlásila vloni dcera Jarmily Doležalové.

Poukázala rovněž na to, že do pobočky svazu v Lidicích vstoupili Jana Bobošíková, kardinál Dominik Duka nebo mluvčí prezidenta Jiří Ovčáček. „V tomto státě je možné všechno a nechceme se dožít chvíle, kdy by se členem ČSBS stal například čínský prezident,“ uvedla Doležalová.

Na počátku sporu, který vedl až k odstoupení ředitelky Památníku, stojí tvrzení pracovníka Historického ústavu Akademie věd Vojtěcha Kyncla. Historik ve své publikaci o Lidicích dovozuje, že Alžběta Doležalová (matka Marie Šupíkové) udala krátce před lidickou tragédií svoji židovskou podnájemnici Štěpánku Mikešovou, která se do Lidic přistěhovala v březnu 1939 a zatajila před německými úřady svůj neárijský původ. Proti tomuto tvrzení se postavil mimořádný znalec dokumentů z období Heydrichiády, archivář Vojtěch Šůstek. Důkazy, na kterých Kyncl vystavěl své závěry, odmítl jako tendenční a nevěrohodné.