DANIEL DOSTRAŠIL
správce sboru jednoty bratrské, Ústí n. O.
Dan Dostrašil
Ano, byli dva – moji rodiče. Tatínek pracoval v severní Africe, česká škola tam nebyla, proto jsme měli se sestrou domácí školu. Mamka nás učila humanitní předměty, táta zase technické. Ale ani jeden z nich nás nechtěl učit dějepis podle socialistické učebnice – přeci nebudou vlastním dětem lhát. Nakonec se shodli, že nás budou učit paralelně jak verzi pro soudruha učitele, tak i soukromou verzi, podle jejich svědomí. Proto říkám: Dobrý rodič vydá za stovku učitelů.

LUDMILA MAREŠOVÁ KESSELGRUBEROVÁ
středoškolská učitelka, Česká Třebová
Ludmila Marešová Kesselgruberová
Nejsem asi úplně typický případ, do škol všech stupňů jsem totiž chodila ráda. Vzpomínám na celou řadu učitelů a profesorů, většinou v dobrém. Nemůžu říct, že by mě některý z nich ovlivnil zásadně – od začátku střední školy jsem věděla, co chci dělat – někteří ale byli pro mě rozhodně inspirativní. Teď sama učím. A dobře si uvědomuji každodenní šanci otisknout se nějak do svých studentů. A toho si považuji.

HANA CHVÁTILOVÁ
ředitelka ZUŠ Petra Ebena, Žamberk
Hana Chvátilová
Zásadní vliv na můj vývoj a životní postoje měli dva pedagogové. Učitelka klavíru Milada Lehrausová, která mě nasměrovala na hudební profesi a byla mi příkladem emancipované a statečné ženy. A na vysoké škole profesor Petr Eben. Těžko říci, zda mě ovlivnil víc jako vynikající učitel, nebo skvělý člověk. Ale důležití pro mě a mou dnešní učitelskou profesi byli i pedagogové z opačného pólu – třeba učitelka pozemků, která známkovala rytí, či tělocvikářka s přísnou klasifikací kotoulu vzad. Vím od té doby, že tudy ne!

PAVEL STRNAD
ředitel kulturního domu Na Střelnici, Králíky
Pavel Strnad
Ano, a bylo jich více. Myslím, že každý by měl někoho takového mít, pokud ne, je to smutné. Vzpomínám na první paní učitelku na základní škole, na třídního učitele a učitele matematiky na druhém stupni – tam stačil možná rok navíc a byl bych se s matematikou vážně potkal! Na gymnáziu to shodou okolností byli také třídní učitelé a matikář, jen na té vysoké škole si nějak neumím vybrat, snad že to nebyla úplně ta, kterou jsem chtěl studovat. Ale zase jsem tam potkal manželku. Jo jo, život si někdy nevybírá… Za všechny učitele jedno jméno: Miroslav Machek – děkuji, pane profesore! Všem dobrým učitelům přeji zvýšení platů a skutečné osobnosti na ředitelských místech.

MARTIN VÍDENSKÝ
vlakvedoucí osobních vlaků, básník, Letohrad
Martin Vídenský, básník z Letohradu, na vrcholu slovenského Velkého Choče (snímek z letošního září).
Jak už jsem někde řekl (napsal), na učitele jsem měl kliku. Většinou se jednalo o charismatické osobnosti s přirozenou autoritou a s uměním zaujmout. Na základce to byly paní učitelky Kolářová, Stránská, Tvrdíková, Jedličková a pan ředitel Štancl. Tito učitelé (učitelky) mi dali potřebné základy, které jsem dále rozvíjel na českotřebovské železniční průmyslovce. Učitelům Tichému (Oldřichovi), Jirečkovi a paní učitelce Frémundové se podařilo ve mně probudit technického ducha a díky třídní učitelce Slavíkové miluji češtinu a poezii. Vím, že to se mnou nebylo vždy lehké. Proto si jejich práce nesmírně vážím, rád na ně vzpomínám a ze srdce jim za vše moc děkuji.