Je to už rok, co Michal Zölfl zachránil život Jiřímu Němcovi. „Dělal jsem ten den na plotě, když jsem slyšel volání o pomoc. Nejdřív se nám zdálo, že si jen hrají děti, ale podruhé jsem poznal na tónu hlasu, že to není hra. Přeskočil jsem plot, dodnes ani nevím jak, protože je docela vysoký. Přeběhl jsem silnici, proletěl brankou k Němcovým, což jsou sousedi přes silnici. Paní Němcová křičela o pomoc. Jirka Němec seděl v autě, měl pěnu u pusy a byl v bezvědomí. Snažil jsem se ho vytáhnout z auta, ale sám jsem to nezvládl, přiběhl na pomoc soused Láďa Částek. Vytáhli jsme Jirku ven a položili na zem. Nedýchal, ani mu nebilo srdce. Pomohl nám i Mirek Albert, který jel kolem na kole. Dělali jsme Jirkovi masáž srdce a já dával umělé dýchání. Podařilo se nám ho nahodit, ale po chvíli zase upadl do bezvědomí, dvakrát, třikrát, než přijela záchranka,“ vzpomíná Michal Zölfl na osudný den.

Dobrovolný hasič jasně říká, že i dnes by jednal stejně jako vloni. Bylo to poprvé, co využil znalosti ze školení první pomoci, které musí každý rok jako hasič absolvovat. „Díky tomu, že jsem u hasičů, tak jsem dokázal tak rychle reagovat. Každý rok máme školení, kam musíme chodit. Někdy to člověka trochu zdržuje, ale omílání stokrát kolem dokola je ideální a něco mi v hlavě zůstalo,“ říká Michal a doufá, že se do podobné situace už nedostane. „Pak jsem Jirkovi říkal, ať už mi to víckrát nedělá. Zkušenost to byla ale veliká. Potom mi v hlavě naskočilo, že jsem nežil život nadarmo. Je to hrozně silný pocit a jsem rád, že jsem to udělal,“ dodává dobrovolný hasič.

Pomoc druhému člověku bere jako samozřejmost a všech ocenění si váží. „Největší poděkování ale je, když zase vidím Jirku, jak na zahradě seká trávu a je živý. Když jsem ho uviděl poprvé, tak jsem ho sprdnul, ale pak mi vyletěly slzy a objali jsme se,“ uzavírá Michal Zölfl, který je ve Sboru dobrovolných hasičů v Osíku sedm let.