Kominíci na podzim ze střech prakticky neslezou. Lidé svou povinnost nepodceňují, i když mnozí z nich žádají jen zprávu o kontrole. „Od vesnice k vesnici se to liší, ale lidí, kteří si komín čistí sami a nechají si ho jen zkontrolovat, je dost," poznamenal Petr Kubas z Brandýsa nad Orlicí. Potvrzená zpráva o kontrole jim v případě požáru slouží jako důležitý dokument pro jednání s pojišťovnou. Lidi ale ke kontrole často přiměje až požár, který postihne dům někoho z okruhu přátel nebo sousedů.
Procento těch, kdo se nařízením vlády řídí, se podle Petra Kubase nedá určit, protože kominické firmy se svou působností překrývají. To vidí jako problém Oldřich Drahoš z Lanškrouna, který se řemeslu věnuje od roku 1963. „Rajonizace už není, a to je to neštěstí. Dřív měl každý kominík svůj rajon, který si musel obhospodařovat. Teď kominík vletí do vesnice, kde jiný není, babičky mu zaplatí pět set i víc, ale potom se tam už neobjeví," říká zkušený kominík a připomíná, jak to bylo dřív: „Kdysi se platilo korunu šedesát a chodit se muselo devětkrát za rok, pětkrát v zimě a čtyřikrát v létě, protože byly zimní a letní komíny."
V současné době je čištění nutné maximálně třikrát do roka, a to jen v případě celoročního provozu spotřebičů na pevná paliva, zpravidla však jen jednou nebo dvakrát ročně. Ani časová náročnost celého procesu není velká. „Kontrola trvá asi půl hodiny, v podstatě i včetně čištění, to nepředstavuje zdržení, pokud není problém s přístupem," potvrzuje Petr Kubasa.