Francie je moje srdeční záležitost, a tak jsem si nenechala ujít středeční vernisáž výstavy fotografií Josefa Zavřela v České Třebové „116 zastavení v Provence“. Josefa Zavřela jsem poznala jako slušného, uctivého a galantního muže, a samozřejmě vzdělaného, s velkým rozhledem. Jeho fotografie obdivuji především z cestovatelského hlediska. Vernisáž pro mě však nabyla nového rozměru ve chvíli, kdy předal dar ředitelce městského muzea Janě Voleské. Muzeu daroval dvě malby od Viléma Brázdy. Zcela jistě pečlivě uchovávaný a ceněný rodinný majetek. Učinil tak s dojetím v hlase a se slovy, že plní morální úkol, který měl vůči svému otci. V tu chvíli jsem si připadala jako v jiném světě, lepším světě, s nímž má dnešní zrychlená doba s pokřivenými hodnotami pramálo společného. A byla jsem moc ráda, že je u toho můj osmiletý syn. Přála bych si, aby si sám vybral, v jakém světě bude žít on. Třeba si z toho „staromódního“ něco vezme…  ŠÁRKA MIKULECKÁ