Jan PokornýNaštěstí je kolegyně již mimo ohrožení života. Tedy představa, že si podobnými způsoby „vyříkávám" neshody se svou první (a mimochodem výbornou) vyučující zmíněného předmětu z let gymnaziálních, paní profesorkou Chudou, je tak absurdní, že by se člověk až smál něčemu, co k smíchu rozhodně není. Na druhou stranu odmítám tolik oblíbený údiv nad skutečností, jak se vůbec mohou podobné násilnosti ve škole odehrát?!
Ruku na srdce, čtenáři, dějí se a nebude jich méně. Naopak. Kdo z obyvatel oustecké kotliny přisuzuje podobné akce pouze vyšinutým americkým středoškolákům, vybavených snadno dostupnými zbraněmi i municí, případně „opičícím se německým spolužákům", zaslouží malé osvěžení paměti.
Dovolím si připomenout nejprve rádoby tragikomický příběh: v nejmenované českotřebovské základní škole „ozdobil" před třemi lety hlavu jednoho z pedagogů, a to přičiněním žáka deváté třídy, odpadkový koš. Útočník vyvázl s trojkou z mravů, jíž na vysvědčení dost možná přehlédl, napadený učitel skončil bez práce, děti se bavily nahrávkou zveřejněnou na internetu. Nyní případ tragický: půl roku do penze zbývalo v roce 2004 šedesátiletému pedagogu učiliště ve Svitavách, oběti útoku jednoho ze svých svěřenců (jak jinak než nožem, jak se nám ta historie opakuje). Mrazí vás alespoň trošku a ptáte se, co s tím?
Dím především: nedovolávejme se starých časů a zašlé slávy učitelské profese, byla-li kdy nějaká. Ty tam jsou scény, kdy odbojný žák dostal vyčiněno od otce, méně rázně či více v případě potřeby, a měl jasno. Ve chvíli, kdy jsou „vejlupci" hájeni až za hrob nejen svými rodiči, je třeba hledat oporu jinde. Třeba i v zákoně. Přimlouval bych se tedy do budoucna za dva vylepšováky: jednak minimálně o rok snížit hranici trestní odpovědnosti (mezi námi, on ten čtrnáctiletý klouček dobře věděl, že se mu, skrzeva chybějící občanku, nemůže nic stát), za druhé přidělit učiteli status veřejného činitele. Stejně se z nás stali, kvůli stále narůstajícímu papírování, poloviční úředníci již nyní :-)
Netvrdím však, že pouhou úpravou paragrafů zamezíme atakům s mnohdy tragickými následky. Proti násilí je třeba v první řadě bojovat jeho důsledným odmítáním. Činit by tak měli v prvé řadě právě učitelé všech stupňů škol, od mateřských až po vysoké.
JAN POKORNÝ, pedagog