Největší potlesk si vysloužil Petr Pithart, který ke stovkám mladých lidí promluvil jako jejich učitel a také bývalý politik. Vyzdvihl podíl studentů na probuzení tehdy „němého a hluchého Československa". Připomněl, že kdyby na svůj vznik vzpomínala samostatná republika ve svých 27 letech, psal by se podzim roku 1945 a chystaly se květnové volby, v nichž zvítězili komunisté a nakročili k teroru 50. let. „Jen málokdo to ale tehdy předvídal. Co předvídáme dnes? Žijeme v parlamentní republice, ale není málo těch, kteří by chtěli mít v čele státu vůdce, jenž za ně všechno zařídí. Máme dobrou ústavu, horší však je, že nám málo vadí, když se jí nedbá. Lišíme se od vyspělých zemí neochotou dodržovat pravidla. Je to bohužel takový český národní sport: ošidit stát, instituci, obchodního partnera, sport, na který jsme podivně hrdí, na nás si nikdo nepřijde, dokonce ani ti v Bruselu. Ale oni si přijdou."

Online reportáž

Bývalý český premiér a první předseda Senátu Petr Pithart dále uvedl, že ač se to říká o každých volbách, podle něj ty, jež se uskuteční za rok, budou opravdu nejdůležitější. „Budeme si v nich moci vybrat vedle normálních stran také rodinnou, stále více prosperující firmu. Věřím, že nám včas dojde, že každá firma má své personální oddělení, kde jsou připravené formuláře s výpověďmi," odkázal na Andreje Babiše a hnutí ANO. Neopomněl se zmínit ani o událostech, které hýbaly veřejným prostorem v minulých týdnech. „Ani se nenadějeme a mohli bychom se octnout v objetí panterů z Východu, třeba toho, o kterém jsme se dozvěděli, že je strategický a že umí dobře stabilizovat umrtvenou společnost," uvedl za nadšených ovací v narážce na pročínské prohlášení českých ústavních činitelů. A vyzval zcela konkrétně: „Nedejme se napálit a chtějme vědět, jaká politická strana nebo kteří politikové a vlivní lidé kolem nich mají z hospodářských a obchodních vztahů s Čínou finanční prospěch."

Petr Pithart se tak po svém proslovu v Rudolfinu k nedožitým osmdesátinám Václava Havla a 28. října na Staroměstském náměstí stává jakýmsi přirozeným mluvčím aktivní občanské veřejnosti. Po jiné roli netouží, prezidentskou kandidaturu totiž vyloučil. Při podobných příležitostech se ale v jeho blízkosti možní vyzyvatelé Miloše Zemana objevují. Na Staroměstském náměstí to byl Michal Horáček, na Albertově předseda Akademie věd ČR Jiří Drahoš.

Petr Pithart se zmínil i o nebezpečném trendu záměrně a uměle dělit českou společnost na „pražskou kavárnu a venkovskou hospodu". V tom se potkal s Andrejem Babišem, který dopoledne položil květiny k památníku 17. listopadu na Národní třídě: „Měli bychom bojovat hlavně za dobrou náladu, společnost by se měla spojovat. Nemyslím, že by demokracie byla ohrožena."

Nic podobného nevidí ani předseda vlády a ČSSD Bohuslav Sobotka. Přesto na témže místě konstatoval: „Dějiny nás bohužel učí, že demokracie ani svoboda tady nejsou automaticky, jednou provždy. Je to tak, demokracii, svobodu, právní stát musíme aktivně hájit, prosazovat a podporovat". Dodal, že mnoha lidem se podle něho nežije dobře, a proto jsou na demokracii naštvaní. Demokratický stát musí mít také 
z toho důvodu silný sociální rozměr, míní Sobotka.

Představitelé státu si u Hlávkovy koleje připomněli i osud studentů zastřelených nacisty v roce 1939. Právě připomínkou smrti Jana Opletala začala v listopadu 1989 sametová revoluce.

Demonstrace a pochody

Během dne se v Praze konalo několik demonstrací a pochodů – například proti rasismu či na podporu Miloše Zemana. V podvečer od sebe oddělili těžkooděnci průvod několika set Zemanových sympatizantů a krajní pravice od jejich odpůrců. K vážnějším střetům ale nedošlo.

V půl osmévečer se pak po celé zemi rozezněly budíky – symbolicky měly probudit ze spánku občanskou společnost.