Operace Overlord, Den D, nebo prostě vylodění v Normandii. 6. června 1944 na francouzském pobřeží začala největší obojživelná operace v dějinách lidstva, kdy spojenecká vojska na západní frontě zahájila ofenzívu proti Třetí říši. Od vylodění letos uplynulo sedmdesát let.

Podívat se na místa, která znamenala obrat ve válce, vyrazili i Východočeši. Skupina členů Klubu vojenské historie Pardubice a modelářů vyrazila po stopách invaze na francouzském pobřeží a Deník byl u toho.
„Někteří z nás zde byli již před deseti lety při šedesátém výročí. Hlavním cílem letošního putování jsme zvolili především opevnění takzvaného Atlantického valu, který proti spojencům budovali Němci po celé délce západního evropského pobřeží," sdělil člen Klubu vojenské historie Pardubice Michal Kubík.

Českou výpravu čekala na normandském pobřeží místa turisticky známá i méně navštěvovaná.
„Srovnáte-li například pláž Omaha, kde spojenci při vylodění utrpěli největší ztráty, se ztvárněním ve filmu Zachraňte vojína Ryana, zjistíte, že zde nebyly žádné nedobytné betonové hrady, ale hrst malých pevnůstek, pro třicet jedna vojáků, několik protitankových děl, kulometů a pár spojovacích zákopů. Přesto postup z pláže stál Američany ztráty v řádu stovek vojáků," dodal Michal Kubík.

Na obou stranách

Boje v invazním sektoru trvaly týdny a československé stopy se v bojích našly na obou stranách konfliktu.
Nad kanadským sektorem vylodění zajišťovali čeští stíhači krytí ze vzduchu až do konce měsíce. Na straně druhé pláž Utah a spojenecké lodě ostřelovala dvě děla ráže 210 milimetrů z plzeňské škodovky. Baterie v Crisbecqu palbou potopila americký torpédoborec USS Corry. Baterii vzápětí zaměřily bitevní lodě a obě děla umlčela palba velkorážních granátů. Jeden z nich proletěl střílnou a prostřelil masivní betonový bunkr skrz…

Jiný přístup. Vylodění 
Francie slaví upřímně
Sedmdesát let od vylodění v Normandii je pro pro Francouze  svátkem a důvodem velkých oslav. Osvobození si připomínají celých sto dní. Celý kraj bez výjimky. S dětmi na školách, v četných muzeích, na ulicích, v obchodech, všude. Co na mě ale udělalo větší dojem než všechna muzea, byl přístup, jakým Francouzi vzpomínají. I přes časovou propast sedmdesáti let jsou pro ně události stále živé. Invaze je všudypřítomná: plakáty, billboardy, vlajky – nejen velké na ulicích, ale každý dům má svoje malé za okny. Dominují anglické, americké a kanadské, ale v menších vesničkách je doplňují i vlajky dalších států. Na své osvoboditele třeba z Belgie tu nezapomínají. Billboardy zase mladým Francouzům vysvětlují, že tahle válka se jich také týká. „Je nám všem 70 let," říká text u fotografie mladých lidí koukajících oknem do historie, kde pochodují spojenečtí vojáci a připomíná tak mladým Francouzům, jak byla nabyta jejich nynější svoboda. Tato země je na svou historii náležitě hrdá. Plakáty prezentující oslavy vylodění najdete doslova všude – i ve výloze zastrčené pekárny, v dámském kadeřnictví, kde jej doplňují i snímky účesů a modely tanků na pláži. Ne, nemají to jako lákadlo pro turisty, ale jako hrdou vzpomínku, že prostě „byli u toho". Neobvyklý pohled skýtá třeba i městečko Sainte-Mère-Église, na které v noci před invazí seskočili výsadkáři 101. a 82. výsadkové divize. Jejich oběti si tu připomínají nejen v době výročí, ale doslova každý den v místním kostele. Jedna z jeho bočních vitráží zobrazuje anděla v plné zbroji obklopeného symboly spojeneckých jednotek, které se na jeho osvobození podílely. Přímo nad vchodem proti oltáři pak další ukazuje snášející se americké výsadkáře, kteří cestou z nebe míjejí Matku Boží s Ježíškem v náručí. Značně neobvyklý výjev v kostele vyjadřuje zároveň díky nejen nebesům, ale i vojákům, kteří před 70 lety z nebe přišli. Francie zkrátka své osvobození slaví. Navzdory propasti a času a navzdory faktu, že při přípravném bombardování a následných bojích zahynuly v Normandii stovky civilistů. Na svou Normandii, vylodění i draze zaplacenou svobodu jsou tam zkrátka hrdí. I ve Francii se pokládají květiny u pomníků, jenže na rozdíl od České republiky tím jejich oslava a připomínka osvobození vlastní země nekončí… Jiří Sejkora