Jste v jednom roce druhý zástupce Královéhradeckého kraje, který opanoval tuto sledovanou kulinářskou soutěž. Čím to je, že právě ve východních Čechách se rodí dobří kuchaři?
Je to asi tím, že tu není moc příležitostí dobře a kvalitně se najíst.

Kdy jste vlastně začal koketovat s plotnou a hrnci?
Bylo to někdy v mých sedmnácti letech, kdy jsem začal sledovat pořady o vaření.

Ke které kuchyni tíhnete?
Prvotně určitě k té české. Ale mým cílem je ji odlehčit a zmodernizovat.

Česká kuchyně ale není teď moc v kurzu. Lidé spíše táhne zahraniční. Není to škoda? Neztrácí se tak naše kuchařské zlato?
I já mám ten pocit. Všichni chtějí jíst zdravě a proto vyhledávají zahraniční kuchyně, které jsou postaveny na nějakém zdravém základu. Já jsem však zastáncem toho, že základem jsou dobré a kvalitní suroviny. A těch naše země nabízí velké množství. Člověk by si je tak měl upravit tak, aby byly zdravější. Vždyť česká kuchyně není jen svíčková a guláš. Co se týče klasické české kuchyně, tak máte pravdu, že se v poslední době trošku opomíjí. Restaurací, které vaří dobrou českou kuchyni, není moc. Když se totiž řekne česká kuchyně, člověk si představí svíčkovou za 70 s kupovaným knedlíkem a trošku tužším masem. Prostě kuchyně na to se jen tak „zaplácnout". Druhý aspekt je ve vnímání prostředí, které se v případě naší kuchyně spojuje se zakouřenou čtvrtou cenovou skupinou s propáleným ubrusem. Je tu zkrátka málo restaurací, které se soustředí na českou klasiku, ale v lepším kabátě. To bych chtěl změnit.

Takže guláš a svíčkovou nezavrhujete?
Proti těmto jídlům nemám absolutně nic. I já si rád zajdu na svíčkovou, nebo i na smažáka. Odsuzovat českou kuchyni je dle mého historický přežitek.

Vrátím se k soutěži. Je pravda že jeden z impulsů pro přihlášení do soutěže byla i vaše přítelkyně, pro kterou jste vařil v době, kdy trpěla nechutenstvím?
Je pravda, že trošku intenzivněji jsem začal vařit právě v době, kdy měla má přítelkyně problémy se stravováním. To se snad, i díky mé kuchařské pomoci, zvládlo a toto jsme překonali.

Jaký je tedy recept proti nechutenství?
Přímo recept vám nedám. Je to individuální, ale základem je určitě kvalitní domácí strava. U nás to bylo kuře na paprice.

Co vás nakonec dovedlo až do televizního studia?
Jak už jsem říkal, kuchařské pořady jsem sledoval. Ze srandy jsem tak řekl, že se přihlásím. Nakonec mě vybrali a už to jelo.

A začátky v televizi? Neříkal jste si: „No u televize, to se to radí krásně?"
To víte, že řekl. Ale ze začátku jsem měl největší obavy z toho, jak před kamerou vypadám a jak se mám chovat. Byl jsem strašně nervózní. Kuchařina šla v tu dobu stranou a hrozně jsem se soustředil jen sám na sebe. Teprve postupem času jsem si začal více věřit.

A přišly steaky. Na ty jste si také věřil, ale málem se vám staly osudnými. Už je umíte?
Troufám si říci, že steaky umím. Byl jsem kvůli nim i na několika stážích.

V čem byl tedy problém?
Nechci se vymlouvat, ale bylo strašně málo času a ten den bylo opravdu všechno špatně. Svou roli hrála určitě i únava.

Do soutěže jste se ale vrátil. Jaký to byl pocit?
Když jsem vypadl, byl jsem strašně zklamaný, že jsem se nedostal dál. Věděl jsem totiž, že mám na víc. Když jsem se vrátil, už jsem to nebral tak vážně a v křeči. Říkal jsem si, že každé vaření může být to poslední pro každého z nás.

Co vám soutěž dala a vzala?
Dala mi rozhodně možnost posunout se někam dál a prosadit se. Také mám nové kontakty a přátele, A co mi vzala? Asi soukromí, ale s tím se počítalo. Takže plusy převažují nad mínusy.

V průběhu soutěže se vám také radikálně změnil život. Pokud se nepletu, vstupoval jste do MasterChefa jako bankovní úředník, ale nakonec jste dal výpověď.
Během soutěže jsem si uvědomil, že banka není to, co bych chtěl do konce života dělat. Soutěž mě nakopla ke gastronomii a měla na mě obrovský vliv. Tak jsem po měsíci v MasterChefovi dal v práci výpověď.

Jaký je tedy váš další směr v profesním životě?
Chtěl bych se hlavně věnovat lokálním a sezonním věcem. Jen už na ně mám jiný pohled a vím, že se dají kombinovat s jinými vlivy. Chtěl bych hlavně do východních Čech přinést trend moderního gastra, které nemusí být vyloženě drahé, ale dobře udělané.

Takže budete mít v Hradci Králové nějakou restauraci?
O restauraci jako takové zatím neuvažuji. Prvotní je udělat si ze svého jména značku dobré kvality. Vím, že je za tím hodně práce, ale zatím se opravdu nechci věnovat čistě restauračnímu podnikání. Chci se soustředit na privátní vaření, kulinářské show, catering a učení základů vaření.

Takže něco jako Hodinový kuchař?
To jste řekl naprosto přesně. Budu kuchař na zavolání a možná i jakási kuchařská pohotovost. Nechci se vázat na jedno místo, chci být mobilní a flexibilní.

A kdy si vás tedy už budou moci lidé a klientela objednat?
Doufám, že brzy. Teď finišuji s přípravou vlastní kuchyně, kde budu vše připravovat a poté dovážet k zákazníkům. Bude tu i možnost pracovat se mnou přímo v mé kuchyni. Ale nebráním se ani tomu, dělat jídlo u někoho doma.

Vrátím se ještě k restauracím. Co vám vyhovuje více – klasická česká zakouřená hospoda, nebo nóbl podnik?
Mám to podle nálady. Nejsem typ, co by vyhledával luxus, ale občas i do té luxusní restaurace zajdu. Hledám tam inspiraci a koukám se na posun v gastronomii. Ale jinak mám rád i tu klasickou českou hospůdku s gulášem se šesti a oroseným pivem.