"Malujeme s mojí dcerkou kamínky stále a zlepšujeme se. Je to pro nás dobrodružství, když se procházíme po okolí a ukládáme je na místa, která jsou nenápadná a mnohdy tak trochu zakrytá. Těšíme se, že náš kamínek někdo najde, bude se s ním těšit anebo ho pro radost pošle dál," říká pětatřicetiletá Veronika z Kutné hory, která jezdí o víkendech se svou rodinou na Chrudimsko za rodiči.

Dobrá myšlenka se rozšířila po celé republice zejména v době pandemie. Ale může být lehce pohřbena, o čemž svědčí takzvané kamínkovníky. Jde o místa, kam mají lidé své výtvory ukládat a ulehčit tak zejména malým dětem hledání vytouženého. Třeba v Třinci kamínkovník rozebrali a zničili vandalové, a tak vzniklo druhé místo k ukládání. Ale to, aby se situace neopakovala, musí hlídat kamery.

Jak se ke kamínkovníkům postaví Hlinečtí a turisté, ukáže čas. Budou lidé dodržovat pravidla? Zaměří se na balvan pobertové a vandalové? Jaký je váš názor?

"Smyslem aktivity putovních kamínků je udělat radost náhodnému nálezci, změnit mu den, zvednout náladu a potěšit ho. Hraje zde tedy velkou roli právě náhoda a štěstí. Asi se shodneme, že kamínky uložené v kamínkovníku v zásadě nejsou nacházeny náhodně. V souvislosti s kamínkovníky se setkáváme s mnoha negativními vlivy, před kterými nemůžeme a nechceme zavírat oči. Často působí dojmem černé skládky, kterou ještě umocňuje poházené smetí, plastové krabice, cedule přitlučené do stromu. Není to právě dobrá příležitost naučit děti trpělivosti, tomu, že nic nemusí být samozřejmé a že dokážeme druhé potěšit bez toho, aniž bychom sami něco očekávali," míní Petra, správkyně facebookové skupiny Kamínky.

Putovní kamínky.
Na orlickoústeckou radnici doputovaly putovní kamínky

I přes tento zamítavý postoj kamínkovníků přibývá. Například v Holetíně mají už celou kamínkovou cestu a tři obří balvany s "kapsičkami" na výtvory nově stojí v Hlinsku. Tam je teprve iniciativa v samých počátcích. "Oslovili jsme už místní základní školy, zda by se zapojily. Šlo by vlastně o výměnu kamínků: přinesete a odnesete si jiný," uvádí Petra Plisková, manažerka cestovního ruchu a vedoucí Turistického informačního centra v Hlinsku.

Tři sedmimetrákové balvany z lomu Matula už byly převezeny k lípě, u které se tradičně pálí čarodějnice, k hájku u biotopu a k pohádkové stezce vedoucí k Ratajským rybníkům. Plísková ráda společně s dcerou kamínky maluje a roznáší v místě bydliště, ale i při výletech nebo dovolené.

Malované kamínky
Také "kamínkujete"? Přečtěte si, jak celý nápad vznikl i o správném malování

"Připouštím, že se kamínkovníky nemusí každému líbit, ale věřím, že si své příznivce najdou. Protože jsme je nechali umístit do oddychových a relaxačních zón, dostávají další význam. Balvany jsou nádherné a doplňují cesty o dekorační prvek. A třeba budou v budoucnu plnit i místopisnou funkci, když si lidé řeknou: sejdeme se u kamene v hájku," míní Petra Plísková.