DANIEL DOSTRAŠIL,
správce sboru jednoty bratrské, Ústí n. O.
Když se řekne MDŽ, vybaví se mi výroba přáníček maminkám ve školce a povinné zdobení nástěnek ve škole. Je mi jaksi nepříjemné, když se celostátně „organizuje vděčnost“ ať už ženám, učitelům nebo horníkům. Moje manželka a mé dcery potřebují mou pozornost, chválu, povzbuzení každý den. Jistota přijetí a lásky je palivo pro ženskou duši. Dostat květiny jednou za rok – to možná stačí soše legionáře v parku. Ženy v našich životech si zaslouží stokrát více.

HANA CHVÁTILOVÁ,
ředitelka ZUŠ Petra Ebena, Žamberk  
Cítím v prstech krepový papír při výrobě papírového hyacintu. Nos stále uchovává vůni náhrdelníku z hřebíčku. Oči vidí malé kostičky z brambor navlékané na nit a usušené jako náramek.  Všechno dárky pro maminku k MDŽ. Čistá radost… Bohužel překrytá v dalších letech houštím rudých karafiátů s asparágem, závějemi pionýrských šátků, chlebíčků, turecké kávy a povinností kulturních vložek na oslavě MDŽ. Tenhle nános moje generace už nesetře ani z mnoha dalších původně upřímně míněných věcí… Ale ten náhrdelník z hřebíčků by mi udělal radost!

PAVEL STRNAD,
ředitel kulturního domu Na Střelnici, Králíky
Znám historické okolnosti vzniku tohoto svátku – americké švadleny před více než sto lety demonstrovaly a požadovaly mj. volební právo. Jen bych se rád zbavil těch vzpomínek na rudé karafiáty a opilé soudruhy… Oslavujme ženy každý den a květinu kupujme co nejčastěji! Važme si žen a milujme je! Já kupříkladu již téměř dvacet pět let miluji tu jedinou (a trochu se bojím, aby se to nedozvěděla manželka, jak říká Woody Allen).

LUDMILA MAREŠOVÁ KESSELGRUBEROVÁ,
středoškolská učitelka, Česká Třebová
Mezinárodní den žen mi nevadí, proč by měl? Snad proto, že se za socialismu tak bujaře slavíval? To ostatně velikonoční pondělky nebo silvestr taky a nechali jsme si je. Jestli se nepletu, vyhlásili tenhle den někdy začátkem dvacátého století jako součást úsilí zajistit politická práva i ženám. Nebyla to snad ušlechtilá pohnutka? My, české ženy ovšem už máme, co jsme chtěly. Zbývá jen přesvědčit naše i cizí muže, otce, bratry a tak podobně, že i když jsme jim politicky rovny, zůstáváme krásnou, žádoucí a nadmíru důležitou částí lidstva, kterou by ve vlastním zájmu měli pěstit, opatrovat a hýčkat. Nejlépe trvale. Nebo alespoň na MDŽ.

MARTIN VÍDENSKÝ
vlakvedoucí osobních vlaků, básník, Letohrad  
Mezinárodní den žen bývá dnes u nás vnímán velice rozporuplně. Předně je třeba připomenout, že 8. březen je mezinárodně uznávaný den, stanovený k výročí stávky newyorských švadlen v roce 1909 (požadovaly volební právo, kratší pracovní dobu, lepší platy a ukončení zaměstnávání dětí). Nálepkou obludnosti rozměrů téměř panoptikálních ocejchoval tento den minulý (komunistický) režim. Funkcionáři bujaře slavili a ženy dostávaly rudé karafiáty, bonboniéru Maryša, mýdla s jelenem a sadu lněných utěrek. V České republice se Mezinárodní den žen vrátil do kalendáře jako „významný den“ v roce 2004. A přestože ve většině vyspělých států mají ženy volební právo, stále ještě nemají stejná práva jako muži. Proto má smysl si tento svátek připomínat i dnes.