Vršek rozhledny ční skoro třicet metrů nad okolní terén, takže pád dolů by znamenal téměř jistou smrt. „Tuhle práci rozhodně nemůže dělat někdo, kdo by snad trpěl závratěmi," potvrzuje horolezec Michal Šolc a pečlivě si prohlíží lano, které ho bude po celou dobu jistit.

Michal Šolc pracoval na Báře už před čtyřmi lety, avšak teď je nutné údržbu zopakovat. Nejde však jen o práci nebezpečnou, ale také fyzicky značně namáhavou. Nepohodlí představuje už horolezcovo oblečení.

Čtyřprocentní chemický roztok není zrovna elixírem života, takže potřísnění těla je nežádoucí. K ústroji horolezce proto patří gumové rukavice a vzdor stoupající venkovní teplotě i pracovní kalhoty ze silné látky s dlouhými nohavicemi. Když se k tomu přidá ještě přilba na hlavě a dvacetikilogramová nádoba na zádech, je zřejmé, že nejde o žádnou procházku růžovou zahradou.

Kdo by si ale myslel, že Pavel Šolc relaxuje po práci třeba v šachovém kroužku nebo nad poštovními známkami, mýlil by se. „O dovolené nejraději zlézám různé skály nebo horské vrcholy, a to nejen v Evropě, ale i na dalších světových kontinentech," směje se Michal Šolc.