Hejtman viděl na zpustošené Ukrajině naopak také místa, která už se obnovují a někde dokonce rychleji než u nás v kraji.

„Úspory na každém kroku. Za pět měsíců byly vyměněny nejen žárovky, ale celé konzole za úsporné LED osvětlení. Srovnání s naší situací je až tragikomické. Zrovna jsme podobné věci řešili v České Třebové, kde to jde strašně pomalu,“ podivoval se Netolický v rozhovoru pro Deník. Na Ukrajině se zúčastnil kongresu místních a regionálních samospráv svolaného do Kyjeva prezidentem země Volodymyrem Zelenskym.

Jak to teď vypadá v ukrajinských městech, kde pustošila ruská armáda?

Buča měla 53 tisíc obyvatel. Teď v ní žije 40 tisíc lidí, ale v době invaze v ní zůstávalo jen asi 3 600 obyvatel. Město doplatilo na to, se se v něm na začátku konfliktu zastavila válečná fronta. Rusové tam tehdy obsadili a vyrabovali asi 500 bytů. Město se snaží zapomenout, ale obrazy ze zvěrstev šestitýdenního obsazení ruskými vojsky zůstávají.

Zbytky domu po raketovém náletu v Irpini.
Ruské válečné zločiny vypluly na povrch: Ukrajinka si kopala hrob, Romana unesli

Můžete říci nějaký příklad?

Na fasádě místního kostela jsou vidět stopy po ostřelování. Za kostelem je symbolický památník. Je na místě hromadného hrobu, kde bylo v pytlích pohřbeno 160 obětí včetně třiceti žen a dvou dětí. Položili jsme květiny, poklonili se a bylo nám neveselo. Hrůzy tu připomíná výstava fotografií agentury Reuters. Fotografií, které obletěly celý svět. Starostka Buči, která nám dala komentář, se zastavila u jednotlivých obrazů a popsala nám životní osudy lidí, kteří zahynuli.

Buča se vám asi vryla do paměti nejvíce, že?

Úplně nejhorší extrém jsem ještě o něco později viděl a pocítil v několik kilometrů vzdálené Borodiance. Strašné. Šílené. Pobourané panelové domy, některé úplně zničené, jiné s dírou uprostřed. Právě tady byl střet s ruskou armádou velmi silný. Tamější sídliště je v hrozném stavu a ještě na něm není vidět žádná obnova. I tady se ale lidé pohybují, kupují si věci, některé obchody jsou otevřené. Odtud si odvážím asi nejsilnější zážitek a při cestě zpět do Kyjeva jsem přemýšlel nad tím, co všechno může člověk udělat člověku.

Český prezident Pavel Pavel v Buči u místa, kde byly pohřbeny oběti ruské invaze
Prezident Petr Pavel v Buči: Nic podobného už nesmíme nikdy dopustit

Už se tedy i v Buče začalo s obnovou?

Projížděli jsme nejprve Irpiní a Hostomelem. Tam jsme spatřili známý zničený most mezi Hostomelem a Bučou, který byl často k vidění v médiích, jak po jeho troskách přeskakují lidé z jednoho břehu řeky na druhý. V okolí jsou vidět i další poničené stavby, zatímco samotný most teď prochází obnovou. Fungují také obchody, staví se byty, lidé nakupují, dokonce i McDonald´s je otevřený.

Pomineme-li strašlivou válku, zaznamenal jste na Ukrajině i něco pozitivního? Z čeho bychom si mohli vzít příklad?

Úspory na každém kroku. Led osvětlení instalováno za několik měsíců. Už po přechodu maďarsko – ukrajinské hranice nedaleko města Čop je vidět velká změna. Při předchozí cestě na konci listopadu jsem spatřil v nočních hodinách potemnělé obce, kde nesvítila jediná lampa veřejného osvětlení. Z důvodů energetických, ale i bezpečnostních. Teď naopak svítila světla v každé obci, v každé ulici. Úplně všude. Za pět měsíců byly vyměněny nejen žárovky, ale celé konzole za úsporné LED osvětlení. Když si vzpomenu na stav dřívější, kdy osvětlení pamatovalo doby dávno minulé a nepatřilo zrovna mezi energeticky nízkonákladové, pak v tomto udělala ukrajinská strana opravdu hodně práce. Srovnání s naší situací je až tragikomické. Zrovna jsme podobné věci řešili v České Třebové. Starostové by potvrdili, jaká administrativa je spojená s tím, abychom vůbec při výměně veřejného osvětlení dostali dotaci z ministerstva průmyslu.

Rozbořené paneláky.Rozbořené paneláky.Zdroj: Se svolením Martina Netolického

Máte ještě nějaké příklady?

Obdobně jsem viděl na polích, která roky ležela ladem bez obdělávání, instalované fotovoltaické panely. A takto bych mohl jmenovat řadu opatření, která šlo realizovat velmi rychle. Možná stojí za zamyšlení, proč u nás některé projekty trvají tak dlouho, respektive jejich příprava, což pochopitelně protahuje nesmyslné utrácení za staré světelné zdroje.

Je na západě země patrné, že na východě zuří krvavá válka?

Po cestě nelze na první pohled nic poznat. V Zakarpatí lze dokonce mluvit o jistém paradoxu: Tahle oblast, která dříve patřila mezi celkem zaostalé části Sovětského svazu, teď zažívá velký rozvoj, protože za současného konfliktu se jedná o nejbezpečnější část země. Uvádí se, že jen od vypuknutí války se sem z vnitrozemí přestěhovalo na 350 firem. S novými investory ožívají i dříve opuštěné průmyslové areály. Staví se také velké množství bytů, protože v Zakarpatí hledá nový domov značná část uprchlíků z východu. Stejně jako železnice, i silnice tu ale zůstávají ve velmi špatném stavu. Je poznat, že celá země se teď soustředí hlavně na vojenskou výrobu a na infrastrukturu nezbývají peníze.

Prezidentka Slovenska Zuzana Čaputová, ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj a český prezident Petr Pavel na tiskové konferenci
Pavel se sešel se Zelenským: Ukrajina v EU a NATO? Otázka není jestli, ale kdy

Kdy jste poprvé při návštěvě Ukrajiny zaznamenal přítomnost války?

Při cestě do Kyjeva ani jednou. Poprvé jsem viděl až rozbité mosty při příjezdu do hlavního města, kolem nichž byly rozmístěné protitankové bariéry. Po skončení konference jsme ale zamířili z Kyjeva na jeho severozápadní předměstí, kde už byly stopy války zřejmé. Míjeli jsme zákopy, hradby, improvizované bunkry připravené pro ochranu hlavního města. Je jich plný borový les. Chatky a domky byly obrněny pro případ střetu s ruskými vojsky.

Byl jste na Ukrajině poprvé?

To ne, byl jsem v zemi už po třiadvacáté, ale při svých předchozích cestách jsem se většinou pohyboval v Zakarpatí na západě země a několik mých cest vedlo i do Lvova nebo do Volyně mezi volyňské Čechy. V Kyjevě jsem byl ale poprvé.

Člen mezinárodní legie obrany Ukrajiny se snaží o to, aby se materiální a finanční pomoc dostala těm, kteří to nejvíc potřebují.
Učitel na Ukrajině. Chrudimáka zranil šrapnel, závěť si vyřídil už před cestou

Jak dlouho jste cestoval, než jste dorazil do cíle?

První část cesty z Pardubic přes Maďarsko a Slovensko do Užhorodu trvala necelých osm hodin. Druhá část z Užhorodu do Kyjeva byla horší, protože stav ukrajinských tratí je podle mě tragický. V průměru jel náš vlak sotva šedesátikilometrovou rychlostí, takže jsme celkových 627 kilometrů ujeli zhruba za 14 hodin.

Vraťme se závěrem k válce na Ukrajině. Myslíte, že potrvá ještě dlouho?

Jsem rád, že jsem na Ukrajinu mohl jet a vytvořit si svůj vlastní názor. Uvidíme, jak se situace bude dál vyvíjet. Každopádně stále věřím v brzký konec konfliktu. Ve třetí dekádě 21. století si nezasloužíme myslet a žít jako zvěř. Pevně věřím, že můžeme být dál!