„Je to změna a hlavně pomoc pro sestřičky a sanitáře,“ říká svitavský hasiči Ondřej Slaný, který pomáhá v Pardubické nemocnici. V kraji slouží v nemocnicích téměř tři desítky hasičů.

Svitavská stanice vyslala do nemocnic desítku hasičů. „Je to tak na hraně, ale vše zvládáme. Nyní je prodloužená výpomoc do 18. dubna. V poslední době sice ubyly výjezdy na dopravní nehody, ale ostatních zásahů je stále dost,“ řekl Jaroslav Čermák ze svitavské stanice HZS Pardubického kraje. Hasiči pomáhají v nemocnicích už od 1. března a zůstanou v pěti krajských nemocnicích do 18. dubna.

„Hasiči mohou pomáhat jen díky mimořádným opatřením, jako je služba v minimálních početních stavech, střídání směn bezkontaktně. Příslušníci nad rámec minimálního stavu mají nařízenou práci z domova a tvoří tak zálohu pro případné zavlečení nákazy do prostor HZS Pardubického kraje. Abychom se v tomto období co nejméně potkávali a snížili tak riziko zavlečení nákazy, slouží střídavě v režimu "směn" i denní příslušníci a zaměstnanci,“ vysvětluje Martin Záleský náměstek krajského ředitele pro IZS a operační řízení HZS Pardubického kraje.

Profesionální hasiči pomáhají vytíženému zdravotnímu personálu s pacienty, polohují postele, převáží pacienty, pomáhají s hygienou nebo dezinfekcí prostor. Od března jezdí Ondřej Slaný z Poličky do nemocnice v Pardubicích. Na několik týdnů vyměnil svitavskou stanici hasičů za bílý mundur a odér dezinfekce.

„Rozvážíme pacientům stravu, pomáháme jim s hygienou, převlékáním. Vozíme pacienty na různá vyšetření, na CT nebo rentgeny. Pracuji na chirurgii, která je ale teď covidovým oddělením,“ přibližuje svoji práci Ondřej Slaný.

Je sice zvyklý na těžké chvíle, protože běžně jezdí i na těžké dopravní nehody. Přesto je práce v nemocnici jiná a v něčem náročnější.

„Když jedeme k dopravní nehodě, tak už nám třeba dopředu řeknou, že je tam exitus. Ale v nemocnici se s pacienty bavíme a pak se to během pěti hodin změní a nedopadne to dobře. V tom je to psychicky náročnější. Ale musíme to zvládat, od toho tam jsme, sestřičky to taky dávají,“ podotýká hasič. Na každou službu si obléká jednorázový oblek, respirátor, kuklu, štít, dvoje chirurgické rukavice… A v tom všem pracuje zhruba čtyři hodiny, než ho na chvíli svleče, aby se mohl nadechnout a odpočinout si. Největší nápor má ale už za sebou.

„Teď se to už uvolnilo, ale když jsme nastupovali, bylo na oddělení kolem třiceti pacientů, teď jich je tam asi šestnáct, ale mění se to,“ tvrdí Slaný. Přiznává, že rodina měla trochu obavy, ale on s rozhodnutím neváhal. „Samozřejmě je tam to riziko a zodpovědnost, raději si čtyřikrát umyju ruce, než abych něco zanedbal. Beru to jako pomoc zdravotníkům,“ dodává hasič.

Už se ale těší, až se vrátí na stanici ve Svitavách. „Jsem hasič, to je moje hlavní práce a už se těším zpátky za klukama a na směnu a výjezdy. Uznávám práci sester, lékařů, sanitářů, člověk to teď vidí úplně jinak než v televizi. Fakt klobouk dolů, že to zvládají, nemají to jednoduché. Hlavně oni tam budou furt, ale já jen měsíc a půl a vypadnu z toho. Oni nemají zatím vidinu, kdy to skončí,“ uzavírá Ondřej Slaný.