„Pro co největší přiblížení podoby legionářských vlaků a životních podmínek, bojové činnosti a zvyklostí legionářů, byly vybrány pro rekonstrukci nejčastěji používané vozy. Vlak se skládá z vozu polní pošty, obytné těplušky, plukovní prodejny, ubytovacího, filmového, krejčovského, zdravotního, štábního, velitelského, obrněného a dvou vozů plošinových," uvedl za Československou obec legionářskou Miloš Borovička.

BOJE NA SIBIŘI

Dvouletá anabáze legionářů vzbuzuje emoce i úžas do dnešních dob. Když bolševici uzavřeli s Německem v roce 1918 mír, rozpadla se východní fronta a Čechoslováci, tehdy již zformovaní do fungující armády, museli ustoupit. Nicméně nepřítel nechtěl, aby přes 60 000 motivovaných a zkušených mužů stanulo proti němu na frontě západní.

Němci proto urgovali bolševiky, aby legionáře v Rusku udrželi. Těm se to ale nelíbilo a v květnu 1918 znovu vzali zbraně do rukou, aby se z Ruska probojovali. Jenže mohli postupovat jen na východ.

MAGISTRÁLA JE NAŠE

„Čechoslováci postupně ovládli Transsibiřskou magistrálu, železniční trať vedoucí napříč Ruskem až do přístavu Vladivostok. Odtud chtěli legionáři odplout domů.

Velení legií ale slíbilo západním mocnostem, že trať udrží, neboť vznikl plán na vojenskou intervenci proti bolševikům a legionáři ovládali zadní vrátka. To vedlo k tomu, že další dva roky
Čechoslováci urputně bojovali s tehdy vznikající Rudou armádou," vypráví uniformovaný průvodce při prohlídce Legiovlaku.

Během této doby, protože neměli jinou základnu, žili legionáři ve vagonech. Ty si upravovali a vylepšovali, navíc postupně rekvírovali nové.

Legionáři si ve vlaku vyrobili i kovárny, kina, operační sály a jejich pošta fungovala lépe, než státní. Ukázku většiny z nich je možné vidět i v Legiovlaku právě stojícím v Chrudimi. Kromě komentovaných prohlídek je mohou návštěvníci prozkoumat i zcela samostatně a informace čerpat z přehledných informačních tabulí mapujících celý československý odboj od roku 1914 do roku 1920, kdy se poslední legionáři vracejí domů.

Zajímavostí je, že z hroutící se fronty v roce 1918 prchali vojáci v 75 vlakových soupravách a za dva roky do Vladivostoku postupně přijelo 259 československých vlaků.