Dragouni v pondělí ráno pokračují v cestě do Prahy. První část kolony vyjela z pardubického letiště kolem krátce po půl desáté. I tam na ně stále čekalo asi dvacet lidí. Další dvě části kolony následovaly v půlhodinových rozestupech. Poslední část kolony vyjela z Pardubic v 10:40.

Nedělní příjezd kolony amerických vojáků vracejících se ze společného cvičení členských zemí Severoatlantické aliance přilákal do Pardubic tisíce zvědavců. Naprosto jednoznačně převažovali příznivci této spanilé jízdy.

Řada z nich se vypravila vítat americké vojáky před nebo přímo do areálu pardubického letiště, kde konvoj bude dnes nocovat. Mnozí byli „vyzbrojeni" i vlajkami s padesáti bílými hvězdami a třinácti pruhy. „Někdo už komunistům musí říct, že jsou v menšině a že jsme součástí západního a ne východního bloku," konstatoval jeden z organizátorů uvítání amerických vojáků v Pardubicích Jan Němec.

„Trochu nás překvapilo, že první kolona přijela nečekaně už o hodně dříve než bylo plánováno, a to chvíli po poledni. Lidé, co sem cestovali z dálky, už ji nestihli. Potěšilo nás, že dorazilo více příznivců než odpůrců. Demonstrovat přijelo snad jen pár bláznů na nádraží a ti se pak stejně raději rozprchli," poznamenal Jan Němec.

S americkou a ukrajinskou vlajkou před kolonou hrdě mával Michal „Buldok" Bulis. „Komunisté vylézají z děr. Američané by měli vědět, že je v Česku spousta lidí, kteří se na celou situaci dívají jinak než bolševici. Jsem rád, že američtí hoši přijeli. Škoda, že měli sedmdesát let zpoždění," poznamenal Michal Bulis. „Každý normální člověk ví, co je za kulisami konfliktu na Ukrajině. Proto jsem přinesl i ukrajinskou vlajku," vysvětlil „Buldok", jenž si před pardubickým letištěm vyměňoval názory s asi nejhlasitějším kritikem spanilé jízdy v Pardubicích Miloslavem Jandíkem.

„Komu ještě polezete do zadku – Arabům a Číňanům," tázal se davu vítačů americké kolony muž, který je už čtyřiatřicet let bezdomovcem a hrdě se k tomu hlásí. „Nemám rád cizí vojska na území České republiky. Jsem ročník 1942. Zažil jsem konec druhé světové války. A v roce 1945 nás bombardovali Američani, ne Rusáci. Tomu říkáte osvoboditelé," hřímal. „Američané bombardují celý svět. Proč si necháte vymývat mozky. Vojáci jsou vrahové! Ale tihle si dovolí akorát na staré lidi, děti a ženy," pokračoval.

„To je nějaká komická vložka pro pobavení při čekání na kolonu," reagovali na výkřiky Miloslava Jandíka někteří přihlížející. „Zastřelte mě, Amíci," vyzýval americké vojáky bezdomovec protestující přímo před pardubickým letištěm.

Na místo, kde američtí vojáci nocovali, dorazil i Oldřich Jiskra z Vysokého Mýta. Na oboustranném transparentu měl anglicky nápis „Vítejte, chlapci" a na jeho druhé straně pak česky: „To koukáte, bolševici, kdo nám jede po ulici".

„Tento nápis jsme našli na Facebooku. Přijeli jsme americkou kolonu podpořit proto, že víme, do jakého prostoru patříme. Do západního. Chtěli jsme, aby bylo i do Ruska vidět, že v Česku putinových příznivců není moc," prozradil Oldřich Jiskra.

„Vítat americkou kolonu jsme se vypravili hlavně proto, abychom ukázali světu, že nejsme žádní zaprdění idioti. Celý svět vnímá tuto spanilou jízdu naprosto normálně. Jen u nás se kolem ní děly neuvěřitelné věci," podivoval se Aleš Blažejovský, který vojáky vítal s americkou vlajkou na nadjezdu u pardubické rafinerie Paramo. „Chtěli jsme tímto krokem ukázat, že nám není jedno, co se v naší zemi děje," podotkl Aleš Blažejovský.

Americké vlajky opečovávala na stejném místě i Gabriela Volná. „Americké vlajky jsme objednávali speciálně kvůli této akci. Nebyl to problém. Sehnat se daly. Měli jsme jich několik. Kromě velké také jednu menší. U ní jsem přemýšlela, jestli z ní neušiji obleček svému psovi," přiznala Deníku Gabriela Volná.

Mezi několika stovkami přihlížejících na nadjezdu Paramo nechyběl ani Petr Králíček, starosta šestého městského obvodu, na jehož území se kolona zastavila. „S rodinou jsem se této akce zúčastnil tak trochu omylem. Původně jsem šel k rodičům na oběd. Jenže všichni se chtěli jít podívat na vojáky, tak jsme šli také. Pro mě to blízké není, nebyl jsem ani na vojně, ale pro armádní nadšence to může být velký zážitek," svěřil se starosta pardubické „šestky". „Myslím, že tato akce chod obvodu nijak výrazně neomezila. Ani jsme nepřijímali žádná výraznější bezpečnostní opatření. Dali jsme tomu volný průběh. Měli jsme hlášené jen dvě vítací akce příznivců kolony a jednu demonstraci komunistů," vylíčil Petr Králíček.

Na stejné místo zavítal i bývalý náměstek pardubického primátora Alexandr Krejčíř. „Přišel jsem hlavně ze zvědavosti. Vojenská technika mě vždycky zajímala. Chtěl jsem vidět konvoj a podpořit ho. Myslím, že se kolem jeho spanilé jízdy vytvořila velká hysterie. Pokud jsme součástí NATO, tak ji vůbec nechápu. Vadí mi, že ji někteří kritici rozpoutávali záměrně a média jim poskytla možná až zbytečně moc prostoru," pravil Alexandr Krejčíř.

Ve vojenském oblečení přišli americkou kolonu přivítat i sedmiletý Jakub a dvanáctiletá Denisa Svetlíkovi. „Chtěli jsme vojáky vidět, protože si na ně často hrajeme. Když je někde nějaká vojenská akce, tak se na ni rádi přijdeme podívat," svěřily se obě děti.

„Jsem rád, že jsem se příjezdu amerických vojáků dožil," nechal se slyšet Jan Matoušek. „Jsem ročník 1935. Komunisté mě pronásledovali celý život," prohlásil muž, který kolonu pozoroval společně se svými blízkými a také 86letým kamarádem Jiřím Křížkem. „Američané si mě pletou s vojákem kvůli čepici, kterou mi můj kamarád daroval," smál se dobře naladěný Jiří Křížek. „Americkou vlajku máme ještě z totality, kdy se nám ji podařilo získat v době filmového festivalu dokonce za plné policejní asistence," zavzpomínal Jiří Křížek. „Američanům jsme chtěli poděkovat za to, že nás osvobodili za druhé světové války. Protesty považujeme za provokaci. Sám český prezident Miloš Zeman potvrdil, že tato spanilá jízda není žádnou okupací," uzavřel 86letý Pardubák.

Zájem předčil očekávání

Prohlídka a možnost pozdravit se s americkými vojáky předčila účastí očekávání organizátorů. Do areálu 14. pluku logistické podpory se v šestnáct hodin nahrnuly doslova tisíce lidí. Američtí vojáci šli doslova z ruky do ruky, transportéry zmizely obsypány dětmi. Navzdory hustému dešti se na pardubické letiště přišlo podívat několik tisícovek lidí. Návštěva srovnatelná snad jen s Aviatickou poutí. Každý se chtěl vyfotit, někteří přišli i s dárky - mezi nimi dominovalo pivo. Jedna žena obcházela spojenecké vojáky s pekáčem domácích buchet. Vojáci v devatenáct hodin museli letiště uzavřít i přesto, že před branami se stále kupyly houfy zájemců o prohlídku. Americké vojáky teď v Pardubicích čeká osobní volno a možnost navštívit město. Část jich zamířila do pardubického pivovaru, kde se zdrželi až do 23 hodin.