Příběh dobrošovské tvrze, národní kulturní památky, se začal psát v předmnichovských časech, kdy na hraničním hřbetu Orlických hor vyrostla celá linie opevnění, jež měla za úkol chránit zemi před nebezpečím z Německa. Podpisem Mnichovské dohody však veškeré stavební práce skončily.

Tvrz měla mít
až sedm objektů

Stalo se tak i u vesničky Dobrošov ležící mezi Náchodem a Českou Čermnou. Poblíž měla být vybudována sedmiobjektová dělostřelecká tvrz. Se stavbou se začalo v roce 1937, ovšem už v roce následujícím události zamezily jejímu dalšímu rozvoji. Namísto plánovaných sedmi se tak dokončení dočkaly pouze tři objekty. Dělostřelecký srub Zelený doplňují pěchotní sruby Můstek a Jeřáb. Po ostatních rozpracovaných srubech dnes najdete jen stopy. Pod zemí se pak do podepsání Mnichovské dohody podařilo vyrubat přibližně sedmnáct set padesát metrů spojovacích chodeb a na sedm set padesát metrů podzemních prostor, to vše v hloubce mezi dvaceti až čtyřiceti metry pod povrchem. V následujících letech pevnost zpustla, občas se však v době okupace hodila Němcům. V roce 1940 u srubu s názvem Jeřáb natáčeli filmový týdeník o dobývání Maginotovy linie ve Francii, o tři roky později zase využili druhý z pěchotních srubů jako cíl pro zkoušku podkaliberních protibetonových granátů Röchling.

Dnes pevnost slouží jako muzeum a zachovává tak vzpomínku na těžké časy pro československý stát.

K památce se lze pohodlně dopravit autem či autobusem. Milovníky pěší turistiky však jistě zaujmou zdejší naučné stezky. První vede po srubech v okolí Dobrošova. Kromě těch, které jsou přímo součástí této pevnosti, uvidíte i další samostatně stojící sruby, jako je Polsko, Hrobka či Jirásek. Na čtyřech kilometrech této stezky najdete osm informačních tabulí. O dva kilometry delší je potom naučná stezka vedoucí po linii opevnění směrem k Bělovsi. Na trase potkáte například zatopený lom, lze se také odpojit a navštívit běloveské lázně. Součástí stezky jsou však především další sruby jako Voda nebo Lom a patrně nejznámější z těchto srubů Březinka, který je jako jediný ze zdejších objektů uvedený do původního předválečného stavu.

Cyklisté si však také přijdou na své, a to když se vydají po cyklostezce vedoucí z Dobrošova do Pekla, tedy známého impozantního údolí u Nového Města nad Metují. Tato trasa měří přibližně čtyři a půl kilometru.

Láká i chata od Dušana Jurkoviče

Vydáte-li se do obce Dobrošov, o které se nejstarší zmínka dochovala z roku 1415, jistě nemůžete vynechat návštěvu další zdejší známé památky, Jiráskovy turistické chaty s rozhlednou. Původní stavba byla vybudována již v roce 1895, v roce 1921 však položení základního kamene předznamenalo stavbu nové chaty, která lépe vyhovovala požadavkům. Do jejích základů byl prý vložen list s textem samotného velikána české literatury Aloise Jiráska: „Buď požehnána, chato milá, stůj pevně v bouřích všech." Na vzhledu chaty se podepsal významný slovenský architekt Dušan Jurkovič, podobně jako tomu bylo u dalších známých budov v této oblasti.

Vraťme se však do dobrošovské pevnosti. Ta je od 1. července do 31. srpna otevřena každý den včetně pondělí, v září pak již bude pondělí uzavíracím dnem, jak tomu v muzeích bývá. Své brány otevírá v 10 hodin, poslední prohlídka pak startuje vždy v 17 hodin. Prohlídková trasa zahrnuje sruby Zelený a Můstek, návštěvníky však zavede také do podzemních prostor. Odlehlejší srub Jeřáb je otevřený jen o státních svátcích. Výstavní síň pak zve například na kolekci miniatur a figurek ztvárňující Československou armádu v období před 2. světovou válkou.

Bronislav Jaroš

Staré krkonošské boudy (4): Franz Erlebach byl velký znalec Krkonoš a spolehlivý průvodce

Krkonoše - Erlebachova bouda letos slaví 230 let existence, ve výšce 1150 metrů nad mořem ji postavil roku 1784 Ignaz Hollmann. Již od 19. století se objevuje v gruntovních knihách vrchlabského panství hrabat Morzinů s číslem popisným 109, které si uchovala dodnes.

Franz Erlebach, který v zimě obsluhoval meteorologickou stanici, ji odkoupil v roce 1885 od Josefa Hollmanna, později zde začal nabízet přenocování a pohoštění pro hosty. Franz byl velký znalec Krkonoš a spolehlivý průvodce po horských hřebenech i v zimě. Díky jeho vášni pro fotografování se dochovalo mnoho obrazů ze života boudařů ve Špindlerově Mlýně.

Ke konci druhé světové války přitáhla přes Špindlerovské sedlo Rudá armáda. Ta přinesla do ulic násilí a současně začalo vyhánění Němců z oblasti Krkonoš. Tehdejší majitelka, Karolína Erlebachová, byla německé národnosti, ale před odsunem ji zachránila česká národnost  adoptivního syna Františka.

Roku 1979 byla stará chata zbourána a o 6 let později ji nahradila nová stavba jednoduchého tvaru. Nový začátek přinesl rok 1998, kdy ji společnost Centrotex prodala a novými majiteli se stali manželé Tomáškovi, kteří podnikali na sousední boudě.

V roce 2007 tu nechali postavit kapličku svatého Františka z Assisi, na podzim roku 2009 byla zahájena postupná přestavba Erlebachovy boudy. Dnešní hosté si na rozdíl od těch z 18. století mohou užít třeba vinný sklípek, dvě restaurace nebo stylově upravené pokoje.

Hotelový komplex Erlebachova a Josefova bouda má dokonce svou vlastní poštovní známku a ochutnat tu můžete i vlastní pivo Erlebach. Hlubší pohled do historie místa nabízí kniha Příběh Erlebachovy boudy, kterou sepsal historik Miloslav Bartoš.   (bb)