Tradiční obyčej z konce 19. století skanzen představil návštěvníkům již po pětadvacáté. Opět u toho bylo hodně veselo, protože masky braly v rozverném programu návštěvníky do tanečního kola, pokládaly je do vysokých závějí a tváře jim barvily černidlem.

Tradice je od roku 2010 na seznamu nehmotného dědictví UNESCO. Dodržují ji lidé z Vortové, Studnice či Hamrů. Jejich masky jsou na první pohled stejné, liší se jen v detailech, které rozpozná jen dobrý pozorovatel. Také funkce masek v jednotlivých obcích nebývá vždy stejná. „Maska rasa s kobylou je ve Vortové i lidovým léčitelem, ošetřuje diváky. Ve Studnici ras jenom hlídá masku kobylu, aby se mu během obchůzky někam nezaběhla," řekla vedoucí Souboru lidových staveb Vysočina Ilona Vojancová.

Masky se dělí na takzvaně černé a červené a představují laufra, ženu, turky, slaměné, rasa s kobylou, kominíky či kramáře. Obřad oslavuje příchod jara. Strakatý jej zahajuje a žádá představeného obce o povolení vykonat obchůzku.

„Před každým stavením turci zatancují kolečko, přitom vysoko skáčou, aby narostl vysoký len a obilí. Obchůzka končí tradičním porážením kobyly," řekla vedoucí SLS Vysočina. Kobyla si vyslechne seznam svých domnělých hříchů, po jejím poražení následuje její vzkříšení. Akt symbolizuje zahánění zimy, konec něčeho špatného, a uvítání jara jako začátek nového období.

„Obřady se místně liší, jinde se pochovává basa, bakchus nebo se masce říká masopust. Symbolika je ale stejná," pokračuje Ilona Vojancová.

Získání prestižního ocenění UNESCO přineslo skupinám lidí dodržujícím zvyky i výhody. Mohou žádat obce, kraje či ministerstvo kultury o dotace. Ve skanzenu se v době pořádání masopustu od té doby zvýšila návštěvnost.

„Vortová si zažádala o dotace na kožené holínky pro masky turků, které se ručně šijí, což by jinak pro ně představovalo značnou částku. Studnice si požádala o dotace na vydání letáků nebo zaplacení hudby," vysvětlila Ilona Vojancová.

Ochrana nemateriálního dědictví zajišťuje, že si státy kulturní rozmanitosti chrání a podporují, aby nezanikly. „Skanzen obchůzky dokumentuje, ale do jejich podoby nezasahuje," uzavřela Ilona Vojancová. (čtk, man)