Asi jsem byl první, co se pustil do bohatého občerstvení. Snad abych v pohodě vychutnal i krásný kulturní program. Nebo to byl pokus o omlazení dědečků a babiček… kdo ví?! Písničky a tanečky dětí z mateřské školy, vnoučat a pravnoučat přítomných, rozzářily jejich oči a na tvářích se jim objevil výraz hrdosti a štěstí. Fotoaparáty cvakaly, videa natáčela… Ovšem finále setkání, to byla bomba! Tentokrát, myslím, svítila očka zejména mladším seniorům – mužům. S bohatou kolekcí šatů a šperků z dílny paní Jany Zamazalové z Letohradu, za příjemného doprovodu živé hudby, vystoupilo osm sličných modelek. Sama autorka přehlídky s manželem přispěli k neobyčejně příjemnému vyvrcholení odpoledního setkání. I nejstarší klášterecký senior třiadevadesátiletý Antonín Jireš, Sokol tělem i duší, pookřál tak, že se o svou hůlku cestou domů opíral jen symbolicky… Inu, mládí a stáří patří k sobě. Je to prospěšné oběma stranám. Zbývá jen poděkovat všem, kdo se na setkání podíleli, a těšit se na to další. Určitě bude!
Josef Kvičera
