Loutkové divadlo má v České Třebové desítky let dlouhou tradici, jeho průkopníkem byl Jaroslav Benátský. Ve městě existovalo hned několik souborů. Čtyřlístek vznikl v roce 1971. V chodu jej udržují asi dvě desítky nadšenců za podpory členů divadelního souboru Hýbl, kteří loutkám propůjčují hlasy, soubor funguje při místním Kulturním centru.
Čtyřlístek „zuby nehty" drží tradici klasických pohádek, kde dobro vítězí nad zlem. „Nemám ráda fantasmagorie, vždyť to dětem blbne mozečky. To bych nehrála a nevodila, násilí je všude dost. Myslím si, že zlo musí být potrestáno, aby děti věděly, že nesmějí nic šeredného dělat. Musí to vždycky skončit dobře," říká Libuše Němcová.
Publikum tvoří nejmenší děti, maximálně školáci z prvních a druhých tříd. A protože někteří rodiče prý považují dobu strávenou s dítětem v divadle za ztrátu času, zachraňují to často babičky. Jsou dnešní děti vděčným publikem? „Já myslím, že ano. Ale řeči o rozsvícených dětských očích? To je nesmysl, nic nevidíme, vždyť do obecenstva není přes světla vidět, natož jestli někomu svítí oči. Ale my to poznáme, jestli je ticho, nebo se baví, kolikrát děti hrají s námi, radí loutkám," líčí Libuše Němcová a pokračuje: „Některé se loutek bojí, mají respekt z čerta a Mikuláše. I když se jim ukážu s loutkou v ruce, baví se s loutkou, ne se mnou, jako bych tam nebyla."
Loutkáři ze Čtyřlístku oživují loutky javajky, které se vodí zespodu. Ve skříních odpočívají také tři desítky maňásků a asi stovka marionet. Stařičké javajky vyrobila firma, která zhotovovala loutky pro Československou televizi. Soubor jich má sedm nebo osm desítek. „Důležité je, že nám zůstaly hlavičky, já je ´obšívám´ podle toho, do jakého divadla je potřebujeme," vysvětluje principálka. Stejný obličej se ale nesmí objevit ve dvou pohádkách po sobě, protože pozorné oko dětského diváka to odhalí. A potom se z publika ozve: „Ten tady byl loni, jen měl jiné oblečení!"