Letohrad/ Letohradští si zvykají na novou příspěvkovou organizaci města – Kulturní centrum, která od Nového roku zastřešuje nejen „kulturu“ ve městě, ale i muzeum, informační centrum a knihovnu. Ke sloučení kulturních zařízení město vedla snaha ušetřit. Počet kulturních aktivit má zůstat stejný, ovšem provozní náklady mají být nižší.

Nová není jen organizace, která nastupuje po zaniklém Mikcentru, nové je i jméno jejího ředitele. Ve výběrovém řízení byl do čela Kulturního centra zvolen Jaroslav Moravec. Položili jsme mu několik otázek:

S jakými ambicemi jste přišel „dělat kulturu“ do Letohradu?
V Letohradě hledali výběrovým řízením novou tvář. Vybrali staronovou, věděli, že jsem pro kulturu pracoval v Žamberku. A já přišel dělat „svoji“ práci, kterou jsem se prezentoval.


Letos město čekají oslavy 700 let města, můžete nastínit, jaký program se chystá?
Velkolepý a velkorysý. Dlouho dopředu se scházeli zástupci různých aktivit ve městě, aby společně připravili ucelenou nabídku společensko-sportovního vyžití pod značkou 700 let od první zmínky o městě. Program přejímá tradiční akce, zároveň přidává nové, určené výhradně oslavám města.


Letohrad je vůbec znám pořádáním řady zajímavých kulturních akcí (např. Mezinárodní hudební festival), lze – vzhledem k finančním a kapacitním možnostem města – kulturní dění ještě něčím obohatit?
S otevřenou dlaní to lze vždycky. Samozřejmě je však důležité mít na zřeteli i to, nakolik nová akce sníží návštěvnost těch původních, mluvím o roztříštění zájmů, a také kapsa občana není bezedná, vybírá si jenom některé programy ve svém výhledovém období. S tím je nutné zacházet citlivě. Nicméně se jistě dají připravit některé cykly a nastavit nové tradice. Ale pro letošek bude Letohrad žít především 700 léty.


K prvnímu lednu zaniklo Mikcentrum a zahájilo činnost Kulturní centrum. Dotkne se tato změna i obyvatel Letohradu?
Město možná zaznamenalo, že ze dvou ředitelů je jeden a jeho aktivity zahrnují informační centrum, muzeum, knihovnu a pořádání kulturních programů, včetně zajišťování provozu kina. Je toho dost. Příspěvková organizace má svá přísná pravidla a v různých opatřeních a pravidlech složitějších než v podnikatelské sféře. Ředitel v Letohradě kumuluje mnoho kvalifikací. Po krátké zkušenosti ještě nevím, jestli v tom všem bude zbývat alespoň trochu času na manažerskou práci, kterou si vedení města od příchodu a působení nového ředitele asi slibuje. Není na ni v běžném dni čas. Hned na začátku jsem dostal úplně nové limity – změnit název firmy, jinou firmu zlikvidovat a přiřadit ji k té se změněným názvem, změnit vztahy vůči domu kultury, v rámci celého podniku mít o dva zaměstnance méně a při tom všem, jaksi mimoděk, se zapracovat na novém pracovišti. A ještě zajišťovat průběžně oslavy, které jsou jednou za sto let. Pravděpodobně to bude předmětem dalších jednání s vedením města. Změna se obyvatel města proto určitě dotýká.


Řadu let jste „šéfoval“ kultuře v Žamberku, bude to pro vás výhoda, či nevýhoda?
Určitě výhoda. V mnoha věcech jsem věděl, co mě čeká.


Žijete v Žamberku, i když Letohrad je jen o kousek dál, nebojíte se, že vám Letohradští budou dávat najevo, že problémy jejich města nechápete?

Mnoho lidí v Letohradě mě zná. Náš rod pochází z Letohradu, prožíval jsem tady prázdniny, lidé, které potkávám, mi říkají, že se stýkali s rodiči a znali dědu s babičkou. Letohrad vždycky patřil k místům, kde jsem byl doma. Tady handicap necítím.


Všude se musí šetřit a na kulturní aktivity je (ve státě, městech…) čím dál tím méně peněz. Vnímáte to také tak?
Vnímám. Myslím, že poslání kulturních podniků spěje nevyhnutelně k jejich postupné likvidaci. Města nebudou financovat prodělečné aktivity, ani na ně nebudou postupem času vůbec mít. Tržní ekonomika je silná filozofie a není v ní místo na sociální podpory čehokoliv, i když se snaží za každou cenu tvářit, že tomu tak není. Zbude tak možná místo pro mecenáše, podnikatele, kteří občas koupí nějaký program pro své zviditelnění, a další „kultura“ bude reflektovat pouze na byznys, v barech, kavárnách, kasínech se budou provozovat programy, které zaplatí náklady a ještě vydělají. Nakonec se podívejme do ulic vyspělých ekonomik. Jsou tam příspěvkové organizace a kulturní domy v rukou měst, třeba v Los Angeles?

(daf)