Po čtyři dny patřila minulý týden ústecká Malá scéna filmovému festivalu Jeden svět 2009. Přehlídka dokumentárních filmů zaměřených na lidská práva, pořádaná již jedenáct let společností Člověk v tísni, se v bývalém okresním městě konala poprvé, a to především díky iniciativě občanského sdružení Spousti. Jeho tři zakládající členové – Jaroslav Kopecký, Petr Kulhavý a Jan Blaško, mohli být s výsledkem své aktivity spokojeni, festival se totiž setkal s velkým ohlasem diváků. S Jaroslavem Kopeckým Deník hovořil v sobotu odpoledne, kdy probíhaly poslední projekce festivalových filmů.
Festival Jeden svět 2009 v Ústí nad Orlicí pomalu končí, určitě už můžete udělat první bilanci. Diváci opravdu chodili, což vás musí těšit…
Určitě nás to těší, i když si nemyslím, že je to jen naše zásluha. Festival jeden svět a společnost Člověk v tísni mají v naší zemi podle mne opravdu velký kredit, což nám určitě pomohlo. Faktem je, že my jsme pomohli úsilím, které jsme v regionu věnovali do jeho propagace, ve finále šlo také o peníze sponzorů. V pracovních dnech nám asi taky pomohlo hezké počasí, lidé měli náladu na festival přijít, v sobotu už to bylo poněkud obráceně, lidé možná vyrazili ven, i když v sále jich bylo stále dost. Podle mne pomohlo i spojení propagace festivalu s osobností Václava Havla. Jeden svět 2009 jsme nepropagovali pouze v Ústí nad Orlicí, ale i v dalších čtyřech, pěti městech, která tvoří náš mikroregion. Bohužel jsme v poslední fázi příprav festivalu nestihli připravit zamýšlenou anketu mezi diváky, v níž bychom, mimo jiné, také mapovali, odkud jsou, což ale určitě uděláme za rok, nicméně určitou představu o tom, kdo přicházel, máme. Zdaleka to nebyli lidé jenom z Ústí…
Opakovaně jste měli při projekcích plný sál. Přitom dokumenty s problematikou lidských práv patří k poměrně specifickému druhu filmové tvorby…
Spousta lidí nám chválilo, že tento festival v Ústí probíhá, že se děje něco zajímavého. Nezažil jsem žádný negativní ohlas, což jsem samozřejmě rád. Zaujalo mě i věkové složení publika, přicházeli mladí, lidé středního věku i starší. A to nebývá vždy u tohoto festivalu pravidlem. V Pardubicích mají univerzitu a tam na Jeden svět chodí „mlaďáci“, studenti a pak už skoro nikdo jiný. V Ústí přišlo několik generací, což je určitě dobře. Možná za to může i skladba filmů, které jsme pro festival zvolili. Z plných sálů jsme mohli mít jen radost.
Důležitou součástí festivalu byly besedy k některým filmům. Jak probíhaly, jak je hodnotíte?
Myslím si, že se povedly. Hned u úvodního snímku z Barmy se paní z pražského Barmského centra snažila na diváky zapůsobit a dokázala vzbudit jejich zájem. Byly i další vydařené besedy. Zdaleka největší zájem byl ovšem o besedu s Réné Plášilem, hrdinou filmu režisérky Heleny Třeštíkové. Film byl beznadějně vyprodaný, což svým dílem způsobila právě beseda s ním. Mě osobně ovšem film trošku zklamal, ten dokument mi připadá ve srovnání s ostatními, které jsme promítali, dost zrežírovaný. René už je podle mne poněkud na hranici. Trochu smutný jsem byl i ze samotného člověka, o němž film je. Ale to je, samozřejmě, jen můj osobní dojem. I přesto jsem vnímal, že tento film i beseda oslovily diváky asi nejvíce. Vydařila se i beseda k filmu Pevnost, besedovat přijelo dokonce sedm lidí z azylového centra v Kostelci nad Orlicí a lidé se opravdu ptali, bylo o čem hovořit. Zdařilá byla i beseda studentů s René Plášilem a Robertem Oláhem z ústecké probační služby.
Jak hodnotíte projekce pro školy a besedy k nim?
Tak tuhle otázku my měl asi zodpovědět spíš kolega Petr Kulhavý jako pedagog. Pokud ale vím, bylo vyprodáno, i když třeba nakonec přijelo z některých škol méně žáků, než mělo. Základní i střední školy se střídaly v podstatě ve stejném poměru. Nejčastěji promítaným filmem byl snímek Sedm světel režisérky Olgy Sommerové zaměřený na problematiku holocaustu, sama autorka také dvakrát se studenty o filmu besedovala. Film René byl také na programu, kvůli technickým problémům se nám ho ale nepodařilo spustit, takže školy viděly nakonec jiný snímek. Beseda s Reném ovšem byla. Film pak dodatečně pro školy poskytneme, aby se mohl promítnout. U besed se středními školami byl host, při besedách se základními školami měl pak důležitou úlohu moderátor, jímž byl právě Petr Kulhavý, který o tématech filmů s dětmi hovořil. Hodně je také na učitelích, aby o dokumentech, které byly promítnuty, dál hovořili se svými žáky v rámci vyučování.
Festival se uskutečnil v nedávno otevřené rekonstruované Malé scéně. Jak hodnotíte její prostředí?
Malá scéna se pro náš festival ukázala jako výborný prostor. Rekonstrukce se podle mne velmi povedla, Malá scéna je vybavením i zázemím jak pro diváky tak pro organizátory festivalu ideální.
Premiéra festivalu Jeden svět v Ústí se vydařila, pro pořádání příštích ročníků si ale jistě odnášíte nějaká poučení, zkušenosti…
Určitě. Těch věcí je víc. Hlavně jde o zkušenosti a náměty, co příští rok udělat trochu jinak. Letos byl problém s grafickým vizuálem festivalu, který byl založen na osobnosti Václava Havla. On byl ale v nemocnici a celé se to zdrželo, takže jsme měli relativně málo času na propagaci. I přesto se ale podle nás povedla, takže pokud budeme mít v příštím roce času víc, mohly by být výsledky ještě lepší. Rádi bychom měli za rok festival o jeden den delší. Určitě připravíme anketu, abychom věděli, kdo a odkud na festival chodí, přijíždí, budeme chtít znát názory diváků na festival. Chtěli bychom využít i systému rezervací vstupenek přes internet. Možná bychom také zkusili zapojit veřejnost do výběru filmů pro příští festival.
Důležitý je určitě i finanční výsledek festivalu…
Zatím nevíme, jakou dostaneme dotaci od Pardubického kraje. Ovšem dostali jsme již dotaci od ústecké radnice – ani s ní jsme ale při sestavování rozpočtu festivalu raději moc nepočítali. I když jsme rozpočet tvořili jako neziskový, víme už, že skončíme s finančním přebytkem. Část financí si necháme jako rezervu pro příští rok, je ovšem velká pravděpodobnost, že ještě letos nějakou akci připravíme. Slíbili jsme také finanční pomoc Klubu Hvězdička, který se věnuje hendikepovaným dětem v našem regionu. Už při zakončení festivalu věnujeme tomuto klubu symbolický šek na dvacet tisíc korun, konečnou částku ještě upřesníme a samozřejmě ji také zveřejníme.
