Příznivci umění zaplnili Galerii Ještěr do posledního místa, aby si prohlédli fotografie a obrazy Třebováka, který svůj život i profesionální dráhu vždy spojoval s výtvarným uměním.
Svůj sen, vybudovat galerii, kde by byla vystavována díla významných osobností, si začal uskutečňovat 9. prosince 1996, kdy se ve výstavních prostorách konala první vernisáž. Pamatuji se jako dnes, s jakou dychtivostí tehdy přivítali návštěvníci našeho předního výtvarníka Josefa Lieslera. Během následujících let se českotřebovská veřejnost postupně seznámila s více než dvaceti výtvarnými celebritami i s jejich díly. Z mnoha jmenujme alespoň autora našich bankovek Oldřicha Kulhánka, básníka a kolážistu Jiřího Koláře, Adolfa Borna, Aleše Ogouna či Borise Jirků.
Od roku 2000 byla galerie pronajímána k příležitostným výstavám a ryze výtvarná díla byla nahrazována i dokumentárními fotografiemi. Prostor pro výstavy byl tak otevřen i pro Třebováky. Své fotografie z cest zde například prezentovala mořeplavkyně Alena Pirklová, obrazy Luděk Kovařík, k vidění byly i půvabné grafiky a malby na dřevo Zuzany Bittlové, jejíž kořeny jsou spjaty s Českou Třebovou. Vzpomínám si i na poslední výstavu, kterou Karel Šiller uspořádal v dubnu loňského roku, s přáním znovu obnovit pravidelnou výstavní činnost galerie Ještěr, bohužel 1. září 2009 náhle umírá. Je však velmi potěšitelné, že manželka výtvarníka chce i nadále v plánech svého zesnulého manžela pokračovat a umožnit tak pravidelný chod galerie.
Nový cyklus výstav byl v nedělní podvečer zahájen tak trochu symbolicky a není náhodou, že Městské muzeum v České Třebové, které je pořadatelem akce, chce svou první letošní výstavou v Ještěru připomenout výtvarnou a galerijní činnost Karla Šillera. Po hudebním vystoupení manželů Vedralových se úvodního slova ujala ředitelka muzea Jana Voleská. Na své setkání s Karlem Šillerem i na svou první výstavu v Galerii Ještěr zavzpomínal akademický malíř Boris Jirků a také kurátorka výstavy Ludmila Marešová Kesselgruberová, která mimo jiné řekla: ,,Před dvanácti lety jsem právě na těchto místech vůbec poprvé ve svém životě otevírala jistou výstavu. Tehdy mě o to požádal Karel Šiller a já mu za tu příležitost byla vděčná a vnímala to jako poctu, protože galerie Ještěr už byla proslulá. A i dnes pociťuji určitý vděk za to, že můžu s vámi otevírat výstavu, která chce připomenout to, v čem Karel jednoznačně vynikal a co uměl. Uměl výtečně fotit a uměl být mimořádně odvážným a velkorysým galeristou.
Karel Šiller měl v povaze žít nesmlouvavě, a to se všemi důsledky. Jinak, než většina z nás. A jinak taky viděl svět kolem sebe. A své jiné pohledy na realitu – často banální – uměl dostat do svých fotek, až to bere dech. A tak jsou fotky nepřehlédnutelné, zajímavé, výrazné, osobité – zkrátka tolik jiné. Když se podíváme na tenhle rozvěšený výběr fotografií, jakého člověka za ním zahlédneme? Jednoznačně muže se zájmem o život, se smyslem pro poezii, kterou vydobyl z velmi nepoetické reality. Člověka s citlivostí pro krásu krajiny, lidské tváře, pohybu, vnímajícího patos těžké lidské práce, soucítícího se stářím a nemocí. Za těmi fotografiemi je jakoby Karel Šiller jaksi jiný. Ta jinost musí být jen zdánlivá. Ani Karel by ze sebe nemohl dostat něco, co v něm nebylo“.
Touto výstavou, která je otevřena do 31. května, zahajuje městské muzeum cyklus, který potrvá do konce srpna letošního roku. Na červen je připravena kolekce maleb a kreseb výtvarnice Martiny Novotné, která pochází ze Lhotky, a na prázdniny výstava, která dokumentuje minulost a současnost Javorky. Program Galerie Ještěr je zatím bohatý, a tak si přejme, aby bylo ve výstavní síni vždy plno a aby byl tak i naplněn sen Karla Šillera.
MILAN MICHALSKI
