Společenské centrum Nový dvůr za podpory města v sobotu uspořádalo Řemeslnickou sobotu. Díky ní se stovky návštěvníků přenesly zpět do minulosti a setkaly se s mnoha řemeslníky.
Nadšenců, v jichž rodinách se řemeslo často dědí z generace na generaci, se do Letohradu sjely asi čtyři desítky. V areálu muzea je doplňovali prodejci dřevěných hraček nebo různých pochutin.
Vydařenému prvnímu ročníku akce předcházely týdny příprav a práce na historických strojích, z nichž mnohé se představily v provozu. „Leč technika je mnohem mocnější než my a některé stroje, i když předtím chodily jako hodinky, nám před pár dny přestaly fungovat,“ posteskl si ředitel muzea Pavel Tacl.
S radostí ale mohl představit některé unikáty: „Vidíme mlácení obilí na historické asi osmdesát let staré mlátičce pomocí transmisí a stabilního motoru, zároveň se sláma lisuje do balíků z jednoho převodu. Premiéru má vozovna s několika desítkami povozů.“ K vidění v ní jsou exponáty dětských saní a kočárků, hasičské i honosně zdobené pohřební vozy.
Zaslouženou pozornost poutali řemeslníci, kteří na místě předváděli svůj um. Kování koně, výrobě obřího sudu, kartáčů nebo dřevěného nádobí s nadšením přihlížely nejen děti. Program kromě hudebních vystoupení zpestřila například i ukázka zásahu s historickou hasičskou stříkačkou, kterou provedli hasiči v dobových uniformách.
Doménou Letohradu bylo v minulosti tkalcovství, rakvářství, truhlářství a výroba cementového zboží. Současní řemeslníci se sdružují v místní „zlaté uličce“, v muzeu je zastupovala například Zdeňka Šafránková, jež je vyučená v oboru malování vánočních skleněných ozdob. Z Heřmanova Městce přijel výrobce dřevěného zboží František Havlík. Jeho voňavé výrobky z lipového dřeva prodávala jeho manželka v dobovém kostýmu. „Tohle řemeslo jsem si vybral, protože můj dědeček byl perníkář a sám si vyráběl perníkové formy a otec byl řezbář, pozlacovač a modelář. Vždycky mi říkal: ´koukej se, koukáním se nejvíc naučíš´. Tak jsem se díval a potom jsme začali spolupracovat. Teď se snažím, aby mládež viděla, jak se to dělalo dřív,“ uvedl řemeslník, který sám nemá vlastního pokračovatele, ale věří, že v širší rodině se určitě najde.
Návštěvníci mohli obdivovat i šikovnost rukou Jany Horákové z Vamberka, která na místě paličkovala dečku. Díky pětatřicetileté praxi je schopná takový křehký skvost vyrobit za čtyřicet hodin.
