„Už čtyři měsíce máme s kolegyní zavřené divadlo a máme tvůrčí přetlaky,“ vysvětluje pohnutky Divadeliéru Adéla Popelářová a dodává: „Když jsme vymýšleli, jak dostat alespoň kousíček kultury lidem blíž, napadl nás poetický večer pro kolemjdoucí. Každý z nás teď tvoří doma, hledá formu vyjádření i v jiném druhu umění, než který mu je vlastní.“ Kulturní akce se mohla konat, aniž by porušila jakékoliv protiepidemické zásady. Účinkující vystupovali ve výloze sami, hlas byl přenášen ven do ulice pomocí ozvučení. Přesný čas Divadeliér předem nezveřejnil, aby předešel případnému shlukování lidí. „První večer se přednášely texty od šesti autorů. Sice to byla jen taková vlaštovička do éteru, ale zpětné vazby jsou skvělé, lidé byli nadšení. Pro mě to jen potvrzení, že po živém umění je už skutečně duše národa vyhladovělá,“ bilancuje divadelnice.

Divadeliér poskytneme prostor i dalším umělecky založeným lidem, kterým už kulturní dění schází a chtějí předvést svůj um, zároveň ale neporušit žádné z vládních opatření. „Určitě budeme pokračovat, už máme zájemce, hlásí se nám další tvůrci textů, přihlásily se i děti. Po jarních prázdninách se uskuteční další akce. Výloha je otevřena všem, kteří by se chtěli realizovat, divadelníkům, ale i hudebníkům nebo tanečníkům,“ dodává Adéla Popelářová.

Kultura je jednou z oblastí, která utrpěla koronavirem nejvíc. Otázkou je, kdy pro ni boj s neviditelným nepřítelem vlastně skončí. „Co by si přála asi nejvíc je, aby pominul strach a nalezli jsme nové možnosti realizace umění. Plánujeme už akce na léto a potkáváme se s názory, že i když tou dobou už možná pominou všechny stupně PES, lidé se do uzavřených prostor bojí. Stojíme před novou výzvou, jak dál. Živý zážitek z divadla obrazovky nenahradí. Mým přáním je, aby se pro divadlo našla vhodná forma, se kterou se lidé budou moct uvolnit a nemít strach, že se nakazí, diváci od herců nebo herci od diváků. Aby divadlo, potažmo celá kultura, mohly žít dál,“ doufá divadelnice.