Speciální základní škola měla důvod k oslavám. Sedmdesát let existence zařízení, které vystřídalo názvy zvláštní či pomocná škola a poskytlo vzděláním už více než patnácti stům dětí, si připomněli jeho pedagogové, žáci a také pozvaní hosté ve čtvrtek.

Z Malé scény se přesunuli „za vodu“


Oslavy kulaté sedmdesátky měly dvě samostatné části, první z nich se odehrála v útecké Malé scéně. „Od čtrnácti hodin jsme připravili vernisáž výstavy výtvarných prací a keramiky. V kulturním vystoupení se představily naše zájmové kroužky, sportovní, dramatický kroužek, pěvecký sbory a orientální tance,“ uvedla Helena Bartoňová, pedagožka školy, jež měla tuto část slavností na starost.

Pro pozvané hosty, mezi nimiž nechyběli starosta města Richard Pešek a rovněž místostarosta Luboš Bäuchel, a také bývalé zaměstnance školy pak byla připravena prohlídka budovy. Škola „za vodou“, jak se jí mezi Oušťáky říká, prošla za sedmdesát let existence řadou změn. „Původně sídlila ve vile pana Jandery, poté došlo ke zřízení zvláštního dětského domova. Od roku 1960 fungovala jako zvláštní škola internátní, za dalších dvacet let se dočkala rozsáhlé rekonstrukce. V roce 1990 byla ke zvlášní zřízena ještě pomocná škola, a to pro žáky s těžším postižením, speciální základní školou jsme od roku 2006,“ zapátrala v letité historii ústecké školy Helena Bartoňová a rovněž připomněla, že od roku 1993 funguje také poradenské centrum Kamínek, specializující se na předškolní poradenskou činnost.

Nechyběla ani zahraniční návštěva


Čtvrteční setkání dokonce mělo, a to díky návštěvě přátel školy z polského Długopole Zdrój, mezinárodní příchuť. S tamní speciální základní školou totiž Ústečtí dlouhodobě a úspěšně realizují projekt Paprsek radosti.

JAN POKORNÝ