Jestliže v první knížce jde o období od praotce Čecha k Václavu III., druhá bezprostředně navazuje a osvětluje kapitoly našich dějin až k Ludvíku Jagellonskému. Nová knížka nás pak vede až k Josefu II. Všechny knížky, o nichž se zmiňuji, autor uvádí slovy Aloise Jiráska – jistě většině z nás známého romanopisce: „Cítil jsem, že je také třeba pohlédnout do minulosti, neboť dnešku plně neporozumí, kdo nezná včerejška.“

Autor nás už v první knížce upozornil, že rozhodně nenapsal vědeckou a odbornou publikaci, ale populárně naučné dílo, které se na základě historických faktů snaží osvětlit naši minulost, a je k tomu třeba dodat, že i na základě těch nejnovějších poznatků. Ne, že bych byl fanda knížek o historii, ale ty Šulovy mne bezesporu zaujaly. Proč? Autor píše střídmě a současně i srozumitelně a na mnoha místech svá sdělení prokládá přívětivě jemným humorem, který nám pomůže překonat nejedno úskalí publikací tohoto typu. Ukládá vedle sebe ověřená fakta a nebojí se přidat svůj osobní názor, a právě tou již zmíněnou střídmostí výrazu čtenáře postupně vtahuje do záležitostí, o nichž mnohý – zvláště ti později narození – nic moc nevědí. Sám autor se k tomuto nezatajitelnému problému v závěru vyslovuje: A to, co bylo předtím? To jim je většinou (třeba ještě maličko méně) celkem fuk. Je s tím výrokem – bohužel – nutné souhlasit. Ale nehledal bych vinu pouze u mladé generace. Hlavní díl viny je někde jinde. Jde o spotřební zaměření současné společnosti, o často zmatenou výchovu ve školách a zvláště v rodině – tam všude to vázne, na pořad dne prostě přišly docela jiné priority.

Je třeba se alespoň namátkou zmínit, co je obsahem Šulovy knížky. Snahy Ferdinanda Habsburského o absolutistickou vládu, první stavovská revolta v Čechách, počátky renesance, války s Turky, Matyášova zrada, Pražská defenestrace, bitva na Bílé hoře, popravu vůdců povstání, vzestup Albrechta z Valdštejna, třicetiletá válka, řádění Švédů v Čechách, doba temna, Marie Terezie a balík reforem atd.

Závěrem nemohu zapomenout, že všechny tři díly Co na Řípu ještě nevěděli jsou doprovázeny obrovským množstvím skvělých ilustrací Radka Stesky, které text Jana Šuly doprovázejí a nebojím se napsat, že nás svým svěžím vtipem přímo lákají k dalšímu čtení.

Je jistě výtečné, že nás autor ubezpečuje, že se dočkáme i čtvrtého dílu, kterým nás dovede až k nedávné minulosti. Je na co se těšit.