Rozsáhlý objekt, který se nedávno dočkal kompletní rekonstrukce a od dubna loňského roku funguje coby sídlo městského muzea a zároveň kulturní centrum česko-polského příhraničí, se rozhodla přiblížit dvojice autorů ve zbrusunové publikaci. Brožura z dílny Jitky Melšové a Martina Zahálky, nesoucí název Hernychova vila, od soukromé rezidence po veřejný prostor, je nyní k dostání přímo v pokladně ústeckého muzea a bude pro místní patrioty jistě milým dárkem pod vánoční stromeček.
Za symbolickou částku pouhých třiceti korun přináší celou řadu informací nejen o stavbě honosného rodinného sídla, ale také jeho dalším užívání, jež bylo od roku 1955 na dlouhá desetiletí spojeno s místní hudební školou.
Tvůrci se ovšem nezaměřili pouze na minulost a současnost chlouby ústeckoorlické architektury a zástupce tzv. florální secese, ale také na samotný rod Hernychů, jenž zanechal ve městě výraznou stopu. Zajímavostí je, že v Ústí nad Orlicí zakotvili Hernychové už z kraje druhé poloviny osmnáctého století. „Tkadlec Jan Hernych sem ze Žamberka přišel už v roce 1756. Rod textilních podnikatelů a finančníků zanechal ve městě výraznou Hernychovu vilu, stejně jako budovy továren, nepochybně vtiskli Ústí nad Orlicí ráz,“ přiblížil bohatou historii „textiláckého“ rodu pracovník muzea a zároveň jeden z tvůrců textu Martin Zahálka. Vyznal se také z osobního vztahu k rodu Hernychů na základě hlavního předmětu vlastního odborného bádání. A tím, jak mnozí Ouštáci dobře vědí, je první světová válka. „Oba dva synové Floriana Hernycha sloužili u jezdectva jako záložní důstojníci, mám k nim proto pozitivní vztah“ přidal zajímavý historický postřeh Martin Zahálka.
(jp)
