Klub přátel umění se rozhodl připomenout památku dvou významných ústeckých rodáků. Nově otevřená výstava v Galerii pod radnicí vzdává hold univerzitnímu profesoru Josefu Cibulkovi a výtvarníkovi Zdeňku Brožkovi.

Výjimečný život a dílo Josefa Cibulky

Josef Cibulka, jeden z našich nejvýznamnějších kunsthistoriků, zdatný hudebník a dirigent, se narodil roku 1886 a po absolvování litomyšlského gymnázia vystudoval teologii a přijal kněžské svěcení. O dějiny umění se začal soustavně zajímat za 1. světové války a po vzniku nového státu přednášel dějiny církevního umění a křesťanskou archeologii na pražské teologické fakultě. Řádným profesorem se stal roku 1926 a období první republiky pro něho znamenalo vrcholnou vědeckou činnost.

Před vypuknutím 2. světové války byl poctěn vedením Národní galerie a svého úkolu se zhostil více než důstojně. Stále si coby kněz udržoval čilé kontakty v církevních kruzích, zároveň dokázal obratnou diplomacií minimalizovat zásahy německé správy do chodu galerie během šesti let okupace a podařilo se mu dokonce rozšířit galerijní sbírky. Květnové osvobození znamenalo návrat profesora Cibulky na Karlovu univerzitu, ovšem únor 1948 přinesl zrušení jeho semináře křesťanské archeologie a nucený přesun celé bohoslovecké fakulty do Litoměřic. Z kraje šedesátých let se sice profesor Josef Cibulka opět dostal více do veřejného života, začal znovu publikovat, ale jeho smrt v roce 1968 už jenom předznamenala opětovné utužení poměrů a odchod jedné významné kulturně-historické generace.

„Žáci vzpomínali na nezapomenutelné přednášky svého profesora Josefa Cibulky, jehož život obsáhl osm desetiletí. Byl členem mezinárodního výboru pro dějiny umění, po válce roku 1946 na ustavujícím zasedání UNESCO v Paříži předsedal světové sekci pro archivy, knihovny a muzea. Později byl jmenován dokonce generálním tajemníkem UNESCO pro evropské památky,“ vyzdvihla některé momenty z Cibulkova života Věra Sekotová, historička, jež doprovodila odborným výkladem páteční vernisáž výstavy k životě a dílu Josefa Cibulky v Galerii pod radnicí.

Výtvarník, který byl vždy svůj

Druhá nová výstava je pak věnována tvorbě Zdeňka Brožka, nezaměnitelného ústeckého výtvarníka, který by se letos dožil 90 let. Svým osobitým rukopisem vytvořil nejen řadu maleb, kreseb, linorytů, textilních návrhů, ale také sgrafita či originální betlém, malovaný podle ústecké tradice na karton.
Zdeněk Brožek už ve svých sedmnácti letech uspěl v soutěži vyhlášené textilní firmou Josef Sochor ve Dvoře Králové na nové vzory látek pro sezonu 1937. V porotě tehdy zasedaly osobnosti meziválečného uměleckého světa, mj. i Josef Čapek, jehož byl Zdeněk Brožek velkým obdivovatelem. Slibný začátek tvorby ústeckého výtvarníka ale neměl přímé pokračování, přerušila ho 2. světová válka a totální nasazení.

Teprve po jejím skončení mohl v roce 1946 absolvovat stáž v ateliéru prof. Kybala na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. Nedlouho potom vytvořil práce „Hlava starce“ a „Hlava mladíka“, které mu otevřely cestu k přijetí do českého Svazu výtvarných umělců. Za dobu svého působení v textilní tvorbě získal v celostátní soutěži ocenění za návrh výtvarného řešení šátku a vzorku kravaty. Deset let působil na místě vedoucího textilního ateliéru v Letovicích, posléze se kvůli péči o svou nemocnou matku vrátil do Ústí nad Orlicí a začal pracovat v propagaci tehdejšího podniku Kovostav. Zdeněk Brožek tvořil nezaměnitelných způsobem, byl vždy svůj. Jak při vernisáži prohlásila historička Věra Sekotová: „Pro tradicionalisty byl příliš moderní, pro modernisty pak byl moc tradicionální.“ Rozsah a různorodost jeho tvorby přibližuje expozice, která byla v Galerii pod radnicí otevřena. Trvalou připomínkou Brožkovy tvorby jsou pak sgrafita, která vytvořil pro deset kaplí křížové cesty vedoucí z Ústí Orlicí na Andrlův chlum.

(jp, ký)