„Budova je krásná, zachovaná včetně okenních rámů a dveří, všechno je původní. To se dnes hledá už těžko. Přece jen točíme příběh z roku 1968, tak se nám tahle budova hodí úplně přesně do krámu,“ pochvaluje si výkonný producent filmu Slovo René Kořenář.

Ordinace lékaře Bolka Polívky vznikla z historicky prvního operačního sálu nemocnice. „Do psychiatrické léčebny se dostane s psychickými problémy hlavní postava filmu Václav Vojíř, a to po nátlaku, aby vstoupil do komunistické strany. Dostal strach a z toho psychózu,“ přibližuje scénu Kořenář. Oddělení jakoby se opravdu vrátilo na konec 60. let. Po chodbách se prochází sestřičky v tehdejších stejnokrojích, na historických postelích leží několik pacientů.

Komparzisty pro role pacientů našel štáb přímo v Litomyšli, České Třebové a Ústí nad Orlicí. „Komparzistů je v současné covidové době málo, spolupracoval jsem se štábem při přípravách, tak jsem se nabídl, že tady toho blázna klidně zahraju. V Litomyšlské nemocnici pracuju jako vedoucí provozně technického úseku. Tohle je bezvadná role, jen ležím. Jsou to nejlépe vydělané peníze v mém životě,“ říká Luboš Haberland z Litomyšle.

Starý časopis drží v ruce jeho soused „pacient“. Ivo Soukup z České Třebové je v komparzu už podruhé, poprvé se objevil ve snímku Obchodníci. „Sedím a dělám, že si čtu Svět motorů z roku 1958,“ směje se Soukup. Do komparzu filmu Slovo ho přihlásila Lenka Špaisová z České Třebové. Ta se objeví před psychiatrií, když kolem ní prochází hlavní hrdinka filmu Věra Vojířová. „Lákalo mě zažít něco nového a zkusit si, jak to chodí u filmu. V covidovém bezčasí je to pro mě zpestření. Je to zdlouhavé, je mi trochu zima, ale jinak dobrý,“ tvrdí Lenka Špaisová v baloňáku.

Nechtěný suvenýr

Filmaři natáčeli scény filmu Slovo v Litomyšli už podruhé. Vloni na podzim je mohli lidé vidět v ulici za Toulovcovým náměstím. Tehdy mělo natáčení pro celý štáb nemilou dohru. Covid sice nechytili, ale z Litomyšle si odvezli jiný „suvenýr“. Bakterii z vody. „U kostela jsme pili vodu z pítka, měli jsme ji napojenou i pro catering. Všichni měli týden po natáčení ošklivé střevní potíže, horečky, ale covid nikdo. Celý týden po Litomyšli lidi volali, že mají potíže, jeden skončil až na kapačkách,“ vzpomíná Kořenář a doufá, že tentokrát nebude mít litomyšlské natáčení žádnou dohru. Víkendové natáčení v nemocnici bylo závěrečné, padla poslední klapka a teď čeká autory práce ve studiu. Premiéru má mít film Slovo letos na podzim. Termín ale vzhledem ke složité situaci s covidem zatím autoři nestanovili. „Film je částečně už střižený z podzimu. Vypadá úžasně. Oproti textu, který jsem četl před dvěma lety, se změnil v úžasnou pocitovou věc, která mě překvapila. Viděli jsme to bez muziky, bez ruchů, jen obraz a dialog, nic jiného,“ vysvětluje výkonný producent.

Autoři nového českého filmu oslovují festivaly. Do Bulharska už posílali první hrubý střih. „Oslovíme i další festivaly a budeme pracovat na zahraničních prodejích a festivalech, které jedou on-line. Samozřejmě s diváky je to vždycky lepší, ale to si ještě musíme počkat,“ dodává Kořenář.

Z filmařů pendleři

Covid přinesl filmařům několik komplikací, na cestování potřebují více dokumentů a z pracovníků štábu museli dokonce udělat pendlery. „Covidová doba nás zatížila administrativně a finančně. Štábu jsme poskytli preventivní léčbu, infuze vitamínů a minerálů. Každý den všechny na place testujeme a jednou denně se měří teplota,“ komentuje současnou situaci producent. Před pár týdny natáčeli několik scén na Slovensku, proto museli všem ve štábu vyřídit pracovní povolení a získat přípis ministerstva vnitra. „Udělali jsme ze sebe pendlery, což není nic protizákonného. Film točíme v koprodukci se Slováky,“ podotýká Kořenář.

V Litomyšli se filmařům líbilo. Ve snímku Slovo se objeví kromě nemocnice také ředitelna z technické školy, ulice v centru města a zachovalý byt ze Svitav.

Hlavní mužskou roli ve filmu Slovo hraje Martin Finger, v hlavní ženské roli se představí Gabriela Mikulková. Ve filmu hraje i Antonie Formanová, vnučka Miloše Formana, Marek Geišberg, Ondřej Sokol nebo Bolek Polívka. Ústřední postavou filmu režisérky Beaty Parkanové je notář z malého města. Děj se odehrává v letech 1968 až 1969 a vypráví příběh manželů Václava a Věry, kteří si dali slovo a teď se mu snaží dostát.