Kdo u vás v kapele velí? Máte nějak rozdělené role?
Takzvaný frontman jsem já. Píšu písničky, skládám k nim hudbu a starám se o to, aby vše fungovalo. Kluci jsou pak tou energií, která stojí za mnou a chrání mě, silou, která lidi doslova roztančí.
Trávíme spolu hodně času a jsme výborní přátelé. Nesu zodpovědnost za správné rozhodování a oni mi to neskutečně vrací. V pondělí jsme se vrátili velice unavení z víkendu, během kterého jsme zahráli rekordních pět koncertů. Už se těším na další…
Podělíte se o humornou příhodu z doby svých začátků?
Kdysi, na úplném začátku, jsme hrávali koncerty v brněnském klubu Desert, nad kterým bydlela svého času jedna velice nervózní paní. Už během zvukové zkoušky vběhla do sálu a řvala, že jestli to bude dále takto pokračovat, bude lít na lidi před klubem (dle jejích slov) sr… z kýblu. Byla velice přesvědčivá, tak jsme se začali rychle shánět po člověku, který by oželel náš koncert a seděl před vchodem na židli a hlídal tu paní. Tehdy to jako brigádu, za 300 korun za večer, vzal jakýsi pro mě neznámý mladík jménem Michal Jež. Utekl nějaký čas a teď je to náš bubeník a my se tomu smějeme, jak si musel cestu k nám doslova odedřít. Paní nakonec nepřišla, možná se jí naše hudba zalíbila, nebo ji z toho doma trefil šlak.
Jste kapela s početným zastoupením nástrojů a bohatým zvukem, máte v plánu se ještě rozrůstat?
Sedm lidí na pódiu je až až, bývá to častokrát problém i pro zvukaře. Na festivalu, kde hraje jedna kapela za druhou, je na nazvučení v průměru 15 minut. Na koncertech zpíváme skoro všichni, takže to máme šest hlasů a následují nástroje - banjo, kytara, bicí, basa, saxofon, housle, trumpeta a piano. I když bych byl třeba za nějaký další zajímavý nástroj rád, nevešli bychom se už ani do dodávky.
Kde čerpáte inspiraci pro své texty?
Jeden kamarád mi jednou řekl: tvoje texty to jsou ženský, pivo a Bůh. Takže inspirace je v každodenním životě kluka z Brna. Zvláštní příběhy, co se staly, osudy věčně zamilovaných neúspěšných lůzrů, komplikované vztahy mezi mužem a ženou a nakonec zázraky přesahující naše chápání. Všechno ale musí být propepřené humorem, jinak by to mě samotného nebavilo hrát. Prostě nic pateticky ubíjejícího. Všechno podané tak, aby se lidi zasmáli, zatančili si a pak začali doma přemýšlet, že to vlastně není tak blbý, jak si mysleli na začátku. Že to je vlastně hluboký a že se jim to taky stalo mnohokrát.
Na čem vám při skládání záleží?
Aby to, co zpívám a skládám, byla pravda. Nemám rád pozérské umění v jakékoliv formě.
Asi nemáte rádi škatulky a jdete si svou cestou, jak jste se dopracovali ke stylu, který hrajete?
My nemáme tak úplně styl. Některé písničky chtějí být prostě více punkové, jiné pak něžnější, pak další swingové nebo do country. Každá písnička si sama řekne, jak ji zpracovat. Náš zvuk je netypický, protože hrajeme energicky a divoce, přestože nemáme elektrické kytary. Poletíme? tedy obstojí jak na rockových festivalech, tak i městských slavnostech. Spektrum našich fanoušků je opravdu široké, táhne se napříč všemi věkovými kategoriemi od dětí až po seniory, ale chodí na nás také rozliční milovníci hudebních žánrů od metalistů, přes lidi, co mají rádi country, až po hiphopery. Poletíme? jsou zkrátka pro všechny lidi, kteří mají rádi náš pohled na svět a naše písničky. Ty jsou pro nás totiž nejdůležitější. Písničky, co jsou o něčem!
Dá se nějak slovy charakterizovat váš styl „turbošanson"?
Zrychlený cit. Něco jako když projíždíte vlakem krajinou.
Je stejně krásná, přesto jiná než kdybyste se v ní procházeli pěšky.
Plánujete do budoucna, nebo žijete tady a teď? Co je vaším snem?
Natočili jsme čtyři desky. Tři vyšly u vydavatelství Indies v Brně a ta poslední v Praze u vydavatelství Supraphon. Plánujeme teď další, v pořadí již pátou, takže ano, máme plány. Kdybychom ale nežili tady a teď, tak jak říkáte, tak by na ni nebyl dobrý materiál. Jinak naším snem je hrát pro co nejvíce lidí, tak jak si přeje každý muzikant.
Hrajete celou sezonu naplno, jak dobíjíte baterky?
Když máme během víkendu, nebo dokonce i samotného dne více koncertů, snažíme se s dodávkou zastavovat na hezkých místech a chvilku si například posedět uprostřed lesa. Na našich výjezdech za koncerty také hodně navštěvujeme akvaparky, kde se válíme ve vířivkách, dokud zase nemusíme dál. Každý z nás pak určitě v osobním volnu odpočívá jinak. Musím ale říct, že vzhledem k tomu, že těch koncertů přes rok máme hodně, tak mimo to, co koncertujeme, musíme normálně pracovat nebo chodit do škol a tak dále. Hudbou se totiž u nás lze uživit velice těžko.
Objíždíte festivaly, náměstí i malé kluby. Kde a čím vás publikum nejvíc dostalo?
Každý koncert i každé místo, kde hrajeme, je jiné. Opravdu jinak to vypadá na městských slavnostech, kde nás lidé slyší poprvé, a jiné to je, když na vás vyprodaný klub řve, abyste zahráli svou píseň Lokomotivu. Nechci proto nic srovnávat, ale opravdu hodně to máme rádi u herce a harmonikáře Václava Koubka na jeho statku v Chotěmicích. Tam je taková senzační pohoda, která se jinde nevidí. Projeli jsme mnoho koncertů a festivalu, a tam je to prostě opravdu jinak.
Máte nějaký vzkaz pro ústeckoorlické publikum a své fanoušky?
Ani ne pro fanoušky, protože ti na koncert přijdou, ale mám vzkaz pro ty ostatní: Koukněte se na náš oficiální Poletíme? youtube kanál nebo na naše stránky www.poletime.info. A když se vám to bude líbit, přijďte si to zkusit naživo! Budeme se na vás těšit!
